Prastarý klenot západu

Ishkensag. Jméno které se ke každému doneslo alespoň jednou. Ať už skrze příběhy, vyprávěné stařešiny ve vesnicích, či skrze listiny předávané z ruky do ruky lovci dobrodružství a nevídaných odměn. Království které bylo opředené legendami jako žádné jiné. Učenci a mágové se nechali inspirovat zkazky o archivech, které obsahovaly starobylé vědění a nauky. Válečníky přitahovaly vidiny výzev s nimiž by mohla přijít obrovská moc a sláva. Oportunisty nepochybně zaslepoval lesk bohatství, které jen čekalo až jej lapne pohotovější ruka. Nakonec ale nezáleželo na tom, zda-li jste obyčejný rolník nebo hrdina známý široko daleko. Brány Ishkensagu byly otevřené každému. Byla potřeba jen kuráž vkročit do stínu draků, jež tamním nebesům a zemi vládli. 
Jakmile tento okamžik nastal, bylo zapotřebí připravit se na namáhavou a dlouhou cestu, která mohla trvat klidně i spoustu měsíců, pokud jste byli z opravdu velké dálky. Útrapy a nebezpečí pominou až v prvotním stínu horských štítů, které obepínaly východní a jižní cíp dračí říše. Tam dřímalo první přivítání v podobě strážních marek. Ještě bylo ale příliš brzy na radostné oslavy. Toto byl přeci jen práh. Skutečný cíl ležel stále daleko. Kdo spěchal, ten ho mohl dosáhnout za pár týdnů. Kdo neměl příliš na výběr, nezbývalo mu než se trmácet po vyježděných cestách, jež se táhly napříč nezkrotnou divočinou, a skrze menší města v nichž bylo možno okusit úryvky toho, co zdejší království skrývalo. Když zbýval jen poslední úsek putování, z veliké dálky už bylo možné zahlédnout první, nikdy předtím nevídaný, div. Kolosální Nebeský palác, který se tyčil nade vším živým jako obr, a jehož vrchol se skrýval v mracích. Hlavní město bylo nadosah, a s ním všechna jeho tajemství. 

{---------------------------------------------}

Tady jste. Stojíte před masivní, jižní bránou a sledujete jak skrze ni dovnitř a ven proudí masy davů. Nejen lidé. Orkové a Skřeti. Goblini, Elfové, Trpaslíci, animální tvorové i takové bytosti, které by v lidských zemích jen stěží nalezli umístění. Ne však zde. Procházejí v nekonečných zástupech skrze stíny čtyř velikých sousoší, z nich každé vyobrazuje jednoho ze čtyř místních vládců. A stejnou cestu podstoupíte i vy. Hned za bránou vás následně pohltí ulice a objetí rozměrných i stísněných budov. Ani hlavní silnice města není dost široká na to, aby dokázala pojmout množství nedočkavých cestujících, natož konvoje plně naložených povozů. Jeden neví čeho si všímat dříve. Zda-li ruchu kolem, nebo vývěsních štítů a ozdobných praporů, na kterých se míchaly spletence kultur. Vzduch sice vyplňovala nevábná vůně dobytka a koní, ale také tu vonělo koření, pečivo, parfémy a květiny.
Dříve nebo později se každý cestovatel musel dostat na velikánské náměstí Čtyř, jehož jméno dodnes vyvolávalo spory. Jmenovalo se tak proto, že mělo čtyři rohy nebo proto, že bylo vystavěné tak aby ty rohy mířily do čtyř světových stran? Nebo to bylo tím, že i zde stály čtyři ty samé sochy, které vítaly poutníky před jižní bránou? Na to musel každý přijít po svém.  
Na očích v jižním koutu se v záři slunce koupala městská radnice. Jen kousek od ní byla vystavěna Trpasličí banka a oválná síň Věků, jejíž zdi zaznamenávaly prvotní zrod města, i jeho cestu napříč spletitou historií.

Náměstí bylo velmi specifické i proto, že jste se nacházeli na hranici kde se tato domovina dělila na vnější a na vnitřní město. Pokud vás nebavilo pozorovat jak kolem proudí život, a chtěli jste dělat cokoli zajímavějšího, stačilo vybrat směr a udělat první krok. 

V opojení moře a zlatých mincí

Pravděpodobně vás mohl zaujmout závan větru, v němž se nesl křik racků a slaná vůně oceánu. Pak vás nohy mohly zanést dál na západ, kde ležel přístav s celou škálou různě velikých skladišť. Nacházela se tam obchodní stanice, která mimo jiné byla místním ústředím Kongregace obchodníků. Jejich prsty sahaly daleko. Připlouvající lodě mohly mít erby sousedního království lidí, Loranie, ale některé byly i zcela neznámé. Možná pirátské, možná pocházející z dosud neobjevených krajů. 
Proto přístav přitahoval takovou pozornost. Za dne movitých lordů a neohrožených dobrodruhů. Po nocích hrdlořezů a zlodějů jdoucích za snadným výdělkem. 

Cestička obchodů a různého, zajímavého zboží vedla z přístaviště rovnou do Zlaté čtvrti, která odsud byla nedaleko. Prakticky téměř za rohem. Své jméno si nezískala náhodou protože dokázala okouzlit možná ještě více, než samotná hlavní ulice s náměstím Čtyř. Ať už jste sem šli pouze pozorovat a hltat nevšední zážitky, lovit kuriozity a raritní zboží, případně sehnat běžné potřeby které zrovna řemeslník neměl na pultě. Ve Zlaté čtvrti se dalo nalézt mnohé. Pochutiny. Artefakty. Magické pomůcky. Zaklínadla, amulety, vzácné knihy a vychytávky. Jediné, co jste zde potřebovali, byly peníze a kapička štěstí. Možná ještě umění smlouvat. 
Nenechte se však rozptýlit příliš. I zde platí podobná pravidla jako v přístavu. Kde jsou peníze, tam jsou i nebezpečné živly. Některé zvěsti dokonce tvrdí, že v této čtvrti by se měl nalézat Černý trh, na němž se obchoduje s takovými věcmi jako jsou drogy. Ty opravdu odvážné zkazky hovoří dokonce i o otroctví či o pašování mimořádně nebezpečných ingrediencí, které mohou zahrnovat prakticky cokoli od jednorožčího rohu až po dračí krev. Co je na tom skutečné pravdy... To je těžké říct. Kdo se totiž dostane na Černý trh, ten o tom rozhodně nikde nemluví. Je to rychlá cesta k uvěznění nebo rovnou k trestu smrti. 
Není třeba si však dělat přehnané starosti. Kongregace obchodníků si dává veliký záležet, aby v těchto místech panoval řád a klid, a aby prodejci dodržovali přísná pravidla. Neboť jisté motto praví, že chaos a neřízené gangy obchodu neprospívají. 

Méně přepychu, zato více možností a práce

Pakliže vás omrzel okázalý lesk západních čtvrtí, a přemíra halekajících obchodníků, lze se vypravit do východní části města, kde se nalézají mnohem prostší a jednodušší kraje. Jakmile jeden nechá za zády náměstí Čtyř a pokračuje dále na východ ulicí Poutníků, vstoupí brzy do Kamenné čtvrti. Tato místa neoplývají tak dechberoucí výzdobou. Pach dobytka a výkalů je zde možná silnější než kdekoli jinde. Coby dlažební kostkou dohodil je odstrčená, chudinská lokalita. Dá se zde však nalézt mnohdy nečekané. Může to být překvapivě pohostinná krčma. Stejně tak to může být řemeslník s neobvyklým umem. Některé uličky osídlily pevně sevřené komunity, přičemž každá se snaží svému vlastnímu okrsku vdechnout nějaké osobité kouzlo. Zdaleka se nejedná jen o náhodné gangy. Právě v těchto místech mají základy některé z řemeslných cechů. Především kováři a pivovarníci. 
Kdo se cítí být odvážnější, ten může zkusit sestoupit do místních sklepení a kanalizací, kde vedou chaotický život o přežití tlupy Goblinů, krysích tvorů, a kdo ví jakých ještě zplozenců. Není proto divu, že zde má městská hlídka nejvíce práce. Za kterou ovšem také lépe platí. 
Kdo naopak hledá spíše klid k rozjímání, je možné pustit se dlouhou, zahnutou ulicí Půlměsíce na sever. Narazíte na hřbitov, který se utápí ve stínu obrovité katedrály. Staré jako město samo a vítající bohaté, i ty nejchudší. Zasvěcená Měsíci i Slunci. Proto v jejích útrobách naleznete jak půvabnou Isharon, tak strašlivého Morkensaga. Zdejší kněžky a mniši si dali záležet, aby měli k dispozici obě jejich podoby. Velmi ochotně vám zde nabídnou přístřeší i nějakou tu lékařskou péči. Také rozhřešení či posvěcení. Nebo můžete zanechat nějakou tu drobnou oběť na oltáři, jednoho či obou. 

Skrze Strážce rovnou do světa zázraků

Jste již znaveni vnějšími částmi města a přemýšlíte co dalšího leží za vysokými hradbami, které skrývají vnitřní město? Pak nezbývá než se vrátit na náměstí Čtyř a pokračovat po hlavní cestě na sever. Rovnou k veliké strážnici, která slouží jako síto. Ne každý se totiž může po vnitřním městě procházet jen tak. Je k tomu potřeba propustka, a tu vydávají právě zde. Tomuto místu se říká jednoduše Centrála. Je plná příslušníků městské hlídky, kteří v ní mají své pracovny, i zadržovací zařízení. Většina zločinců míří nepochybně rovnou sem. Ty těžké případy pokračují následně do paláce. 

Máte-li štěstí, budete na druhé straně během chviličky, a v rukou budete svírat propustku která vám dovolí cestovat libovolně po vnitřním městě. Na jeden den, jste-li pouhý poutník. Takže si dávejte pozor, aby jste se vrátili do vnějšího města dříve než zapadne slunce. Nedej bohové, aby jste propustku ztratili. Protože v takovém případě se vám žalář Centrály stane na pár dlouhých dní nepříjemným domovem. 

Teď jste nicméně tady a nic vám nebrání vydat se za svým dalším dobrodružstvím. Budete-li pokračovat vpřed, nepochybně vás poblíž hlavní cesty uhodí do očí extravagantní luxus velmi drahých obchodů, v jejichž výlohách lze nalézt nejpreciznější výrobky samotných mistrů řemesla. Obleky z kožešin vzácných tvorů. Šperky vykládané drahými kameny. Zbraně které musela stvořit mysl technického génia. Cenovky zde zpravidla nebývají, protože kdo na tyto věci má, ten na cenu nehledí. 
Odpoutáte-li pozornost od dech beroucích výloh, můžete se nechat unášet čistými ulicemi hlouběji mezi okouzlující a pohádkově vypadající vily. Zde sídlí bohaté rody a vysoce postavená smetánka. Lordi a kněžny, jejichž krev je modřejší než obloha sama. Nemusíte příliš skrývat pocit, že sem nepatříte. Většina místních vám to pravděpodobně dá sama viditelně najevo.
Přímo zde, za několika rohy, se nachází první Loranijská ambasáda. Malý kousek království lidí z jihu, který se skrývá za železným plotem ověšeným modrobílými prapory. Zde se schází diplomaté napříč všemi vrstvami. Při řešení záležitostí, které dalece přesahují hranice nejedné říše.

 
Aby jste se ovšem dostali do této urozené smetánky, není třeba mít bohatství a modrou krev. Své místo si zde dokáže najít každý, kdo umí nalézt nápad a má výjimečně šikovné ruce. O tom se přesvědčíte záhy, když spatříte první pohyblivé, mechanické stroje v doprovodu Orků nebo Trpaslíků. Právě tady se magie mísí s technologií. Právě zde nalézá své místo nejeden čaroděj a ještě více profesionálněji zaměřených kovotepců. Dorazili jste do Řemeslné čtvrti. Tiskne se k úpatí Nebeského paláce, jako kdyby v jeho stínu hledala ochranu. Ve vzduchu je cítit olej a z všudypřítomné magie téměř až svrbí kůže. Drobné stopy černého kouře na obloze dávají tušit, že nedaleko jsou dílny kde vznikají mnohonásobně větší a důležitější projekty. Stačí přijít ještě blíž, aby byly za vysokými ploty bedlivě hlídaných areálů vidět vrcholky hrozivých, tavících pecí. Dovnitř prakticky neustále proudí plně naložené, důlní vozíky. Aby tato mašinérie vypouštěla další a další stroje či zbraně. 

Za odpočinkem a uvolněním

Než se jednomu zatočí hlava ze vší té parády a přepychu, je možné uniknout na opačný konec vnitřního města. Stačí překročit hlavní cestu a pokračovat východně. V zákoutí širokých ulic se totiž skrývá velmi speciální místo. Místo kde se mohou plnit sny. Samozřejmě pokud máte po ruce dostatečně naditý měšec. Řeč je o vyhlášeném podniku nesoucím jméno Yalla´Hen. Tamními zaměstnanci jsou především Sukkuby a Inkubové. Lze tu ale nalézt i potěšení jiných druhů a ras. Hledáte noc plnou lásky? Společnici k hodinám intelektuální rozpravy? Nebo jen přítele který by vám dělal doprovod? Ďábelsky okouzlující démonka, a bordelmamá, Lady Ashitari vám splní klidně i ty nejdivočejší touhy. Ať jste princ nebo šťastlivý řemeslník. Dokud máte čím zaplatit, případně dokud nebudete klást nevhodné otázky, jsou vám dveře zdejšího podniku otevřené, stejně jako náruče místních dívek. Jediným limitem je zde jen a pouze vaše osobní představivost. 
Velmi výrazně, z jasných důvodů, komukoli nedoporučujeme dělat zde jakékoli potíže. 

Koho nenadchne vidina milostných radovánek, ten může pokračovat dál. Budov začne pozvolna ubývat. Nahradí je aleje plné okrasných stromků a květin. Záhy se tvář města změní v zelený klenot kterému se přizpůsobuje i vzezření těch několika málo stavení, jež působí dojmem skleníků. A mnohé z nich takovému účelu skutečně slouží. Pěstují se v nich nejen vzácné byliny, ale i spousta zeleniny a ovoce. Ještě pár kroků a budete se moci procházet udržovanými parky. V samém středu této čtvrti jsou i stromy větší a vzduch mnohem čistější. Nalezli jste Emeraldový háj. Domov v němž žijí hlavně Elfové, Víly a Skřítci. Není ale vůbec nic překvapivého narazit i na některé duchy samotné přírody, nebo na divou zvěř jejíž existenci by si jeden uprostřed města nedokázal představit. 
Kdo hledá zručné lučištníky, bylinkáře, léčitele či šamany, ten musí nepochybně v první řadě zamířit sem. Emeraldový háj lze ale navštívit i kdykoli, kdy jeden hledá klid a harmonii. Koutků určených k meditaci je vytyčeno nespočet, stejně jako těch vhodných ke splynutí s magií. 
Ta je v těchto místech obzvlášť silná. Emeraldový háj totiž leží na klikaté řece magických proudů, které se tudy vinou a jejichž zdroj se nachází v nepříliš vzdáleném Zřídle u základů samotné Univerzity. Domovem budoucích čarodějů a mágů. V těsné blízkosti tohoto starého monumentu se nachází další skvost hodný návštěvy. 

Nazývá se Prastaré Arkáneum. Budoucím generacím čarodějů slouží coby bezedná studnice učení a moudrosti. Pro radu a informace si sem chodí zástupy vznešených lordů. A občas sem zavítá i sám král, či některý z jeho mocných sourozenců. Znalosti a nahromaděná moudrost přechozích věků zde doslova promlouvají z polic. Celá armáda učenců a písařů se dnem a nocí stará o přepisování děl a svitků, které až příliš nahlodal zub času. A nutno říci, že Prastaré Arkáneum disponuje neuvěřitelnými několika milióny svazky, z nichž nejstarší se datují do dob před založením samotného Ishkensagu. 
Kdo ví jaká tajemství, jaké zakázané vědy, jsou následně uzamčeny v přísně střežených archivech, do kterých má přístup jen pár vybraných jedinců. Ovšem i bez tohoto oddělení si zajisté dokážete najít to, po čem vaše srdce touží. Ať už se jedná o poezii, o písně a legendy, nebo o nauky zaobírající se jazyky či mystikou. 
Na tohle vše posléze dohlíží odtažití, přísní Archiváři kteří bez námitek ztrestají každého, kdo nebude mít k psaným dílům náležitou úctu. Jedna věc je si knihy půjčit. Ta druhá zas dávat pozor na jejich stránky, nebo na to aby se vrátily zpět na své místo. Ne každá kniha vám bude navíc vydána. Hlavně bude-li příliš vzácná a drahocenná. V takové chvíli se vaším společníkem po krátký čas stane Mistr slova. Učený mnich, jehož specialitou je předčítání a manipulace s takto drahými svazky. 
Dávejte si ale dobrý pozor, aby jste se nenechali knihovnou unést příliš. Protože se západem slunce se kompletně uzavírá. Archiváři s nezvanými vetřelci mnohdy nemívají příliš trpělivosti, a pro ochranu tohoto místa jsou ochotní udělat cokoli. 

Co skrývají nebesa

Jste téměř na konci své cesty. Nejvyhlášenější destinace tohoto města jsou za vámi. Ještě ale jedno místo zbývá. Váš pohled se upírá ke gigantickému obru jehož vrchol se ztrácí mezi mraky. Největší magií stvořená stavba na známém kontinentě. Domov stvořený draky. Pro draky. U jehož úpatí si teprve začnete uvědomovat jak jste malí a drobouncí. Nebeský palác, z jehož zdí proudí přediva magie a historie, tak hustá že by je jeden dokázal prohrábnout prsty. Stačí se vrátit na hlavní cestu a pokračovat po ní dál na sever. Před vámi se následně rozkládá poslední okruh tlustých hradeb. Bránu zde hlídají obrovští, mechaničtí golemové a desítky vojáků. Nikdo vám ovšem nebrání vstoupit na otevřené nádvoří, na jehož druhém konci zeje dokořán otevřený vchod do Nebeského paláce. Připomínající ústa hladového tvora. Jedinou překážkou jsou zde vysoké schody.

 

Na druhé straně obloukovitého vchodu už vyčkává hala, která by se mohla s přehledem rovnat největším Trpasličím síním. Klenbu podepírají dvě řady masivního sloupořadí, mezi kterými se vinou chodníky z opracovaného kamení. I tady zdi a veškerý možný prostor zabírají obří tapisérie a gobelíny. Každé takovéto umělecké ztvárnění vypráví nějaký příběh. A možná by se to tu mohlo podobat síni Věků. Jen s tím rozdílem že zdejší obrazy se ani tak nezaobíraly všeobecnou historií Ishkensagu, jako spíše historií těch, kteří jej budovali a kteří za něj prolévali krev. 
Není tedy divu, že právě zde si nejvíce pozornosti uzurpuje například dílo kterak Morkensag svojí silou vyzdvihl Nebeský palác, nebo jiné na kterém Isharon uzdravila lány krajů zmrzačených válkou. Jediným, momentálním důkazem jejich velikosti je dnes jen sousoší dvou draků které zabírá největší část haly. Isharon, která byla vytesána z mléčně bílé skály. A Morkensaga, kterého někdo naopak vytesal z černého kamene. 
U jejich nohou se následně nalézají ti, kteří si rovnoměrně svými příběhy rozdělují zbylá, volná místa. Potomci těchto božských entit, kterým se nejčastěji říká Královská Čtveřice. Čtyři noví vládci království, jejichž přítomnost bývá častá a různorodá jako oni sami.

 
Kde nyní jsou? Snad možná právě na vrcholu paláce? A co konkrétně se skrývá tam? To bohužel zůstane tajemstvím, neboť jen vyvolení či urození mají možnost navštívit vyšší patra. Mnoho ostatních se tak musí spokojit s pověrami, s úryvky legend, či s všelijak šíleně znějícími zkazky o neuvěřitelném bohatství. 
Ale není třeba zoufat. Možná se na vás usměje Štěstěna dovolí hvězdám osvítit cestu, která povede do výšin. K jednomu ze Čtyř.