Zrod a vzestup Čtyř

Nic nedokáže svět obletět rychleji než zajímavá novina. A přesně spoustu takových se šířilo s větrem po celé Loranii. Mnoho se jich dostalo do nejzapadlejšího kousku Nakyrimu tak kvapně, až se za nimi zvedala mračna prachu. Neúnavné byly rty poslů, kteří posouvali žhavé drby po obchodnících. Ti se zas postarali, aby veškerá vyslechnutá tajemství odplula na palubách lodí, nebo cestovala s karavanami do zapomenutých krajů. Řeč je samozřejmě o Čtyřech. 
Jen málokterá bytost dokázala vzedmout takovou vlnu vzrušení a zájmu, jako se to povedlo právě Čtyřem když poprvé spatřili denní světlo světa. Obrovskou zvěstí bylo již jen to, že božská Isharon snesla dračí vejce. Nemohlo se to však zdaleka rovnat skutečnosti, že do hnízda na vrcholu Nebeského paláce nenakladla jen jedno, nýbrž rovnou čtyři. Celý známý svět tehdy upřel oči k zemi draků, a mnoho těch odvážnějších dobrodruhů se jalo chopit situaci za pačesy, zatímco jim mysl zahalila vidina obrovské moci, čekající na hoře tvořené ze zlata. Je těžké určit jak moc bláhoví tito oportunisté byli, když se vydali nějaká z těchto cenných vajec ukrást. Loupeživých nájezdů na Nebeský palác se během desítek let uskutečnila velká hromada. Žádný ovšem neuspěl. Nebylo ani tak náročné dostat se k hnízdu. Jako spíše stanout tváří v tvář strašlivému Morkensagovi, který byl znám nejen jako vládce Měsíce a Temnoty, ale také jako požírač duší. A který chránil své budoucí potomstvo doslova dnem i nocí. 

Art by Prashant Singh

Troufalých pokusů o krádež dračích vajec postupem času razantně ubývalo. Nakonec ustaly úplně a nezbylo nic než pověry. Začalo se pochybovat zda-li jsou dračí vejce vůbec ještě v království. Věřilo se že Morkensag je společně s Isharon ukryl kdesi hluboko v horách. Jiní tvrdili že vzácná vejce byla ve skutečnosti jenom drahou maketou, jejíž jediným účelem bylo lákat bláhové duše, na nichž by se lord Temnoty krmil. 
Zrníčka pravdy byla pohřbena kdesi hluboko. Propadala se hlouběji s každým dalším dnem. 

{---------------------------------------}

V řekách času stihlo uplynout přes sto dvacet let, když se zcela náhle a nečekaně začalo první z dračích vajec líhnout. Království zachvátila nevídaná bouře úžasu a fascinace. Takové zprávy se dostaly daleko za hranice země v řádu týdnů. Proroci předvídali, že mezi lid sestoupí nový bůh a nastolí ještě plodnější věk prosperity. Někteří se, snad možná oprávněně, obávali entity mnohem horší a krutější než sám Morkensag. Sotva se ale první dráče vůbec stihlo objevit na veřejnosti, líhlo se další vejce. Pak i to třetí. A nakonec k obrovskému štěstí i poslednímu vejci pukla skořápka. Jestli byli potomci Isharon a Morkensaga lepší či horší? To se nedalo hned tak určit. 
Jisté bylo jen to, že byli... Velmi rozdílní. Napříč městy a vesnicemi se nesla jména Zitro, Kaelas, Laif, a Isaia. 

Vyklubání těchto mladých tvorů ovšem nepřineslo jenom radost. Stejně jako kdysi, i nyní království začalo až příliš přitahovat spoustu nepříznivé pozornosti. Převážně se jeho směrem obracely hlavy vysoce postavených čarodějů, kteří toužili byť jen po kapičce čisté dračí krve. Tak jako se do krajů Ishkensagu stahovali lovci draků a odměn. 
Už v těchto dobách bylo štěstím na nějakého draka narazit. A tady jich bylo hnedle šest! Navíc čtyři velice mladí, stále ještě převychovatelní. S geny, jaké jim kolovaly v žilách, by i jeden jediný vydal za celé armády. To si uvědomoval snad každý, komu úmysly alespoň trochu kalila sžíravá chamtivost. S lovci draků a odměn tak přicházela i hrozivá mračna války. 

Nejspíše toto bylo právě tím důvodem, proč musely být výchova a růst Čtyř tak urychlené a uspěchané. Jak roky míjely roky, rostla nejen jejich těla. Ale také se jim tvarovala osobnost. Magický potenciál nabíral rovněž na obrátkách. U někoho více, u někoho méně.
Isharon se snažila mezi své děti rozdělovat rovnoměrně spoustu lásky a péče. Tyto snahy jí ovšem velmi často kazil Morkensag, který za každou cenu trval na tom aby z jeho dětí byli zkušení válečníci. Výchova pod jeho křídly tak zahrnovala mnoho a mnoho zkoušek, které byly jak mimořádně náročné, tak mnohdy surové a kruté. Z osidel tak tvrdého, bojového výcviku se dokázali vyvléknout jen dva potomci. Zitro, jemuž nadmíru vysoký potenciál v kouzlení vynesl prestižní místo na magické Univerzitě, a Isaia která až příliš souznila se způsoby své matky, a která se tímto vydala na dráhu kněžky.
Každého z nich ale dříve nebo později čekala ta nejtěžší zkouška. Rituál přeměny, během kterého si budou moci stvořit svojí novou podobu, vhodnější pro vládnutí království po vzoru matky a otce. Předcházely tomu celé měsíce soustředěných meditací a studií, během nichž bylo třeba poznávat taje fyziologie, lidské i jiné. Rituál přeměny byl zároveň důkazem, že mladí draci jsou připraveni čelit nepřátelům a výzvám číhajícím mimo bezpečí měst. Když takto poznávali na vlastní riziko reálné i neznámé hrozby, jen se více a více vyostřovalo jak moc se skutečně liší. Jeden od druhého, i od svých vlastních rodičů. 
Tehdy už nikdo z poddaných nepochyboval o tom, že v království se nacházejí čtyři noví bohové, ačkoli ani jeden z nich se za nic takového nepovažoval. Ne. Tihle draci si během náročných zkoušek, a během ošklivých bojů o vlastní přežití, mohli napřímo okusit vlastní smrtelnost. A ta byla nakonec záhy i prověřena až na samotné hranice, a ještě mnohem dál, netušenou a náhlou Velkou válkou, která sevřela království ze dvou stran jako kleště. Nebo přesněji jako čelisti dravého vlka. 

Učenci a písaři se dodnes nemohou shodnout, kdy přesně skončila vláda Isharon a Morkensaga, a kdy se začala psát éra Čtyř.
Po zničující Velké válce se království nacházelo v troskách a bylo zapotřebí jej znovu vybudovat. Bylo nutné navrátit život zpět do sežehnutých a zdevastovaných krajů. Postupně se tedy do všech koutů království navracela síla. Pomalu a obtížně.
Naneštěstí Isharon s Morkensagem se v tuto dobu objevovali na veřejnosti čím dál méně a méně. Možná proto, že tak masivní válka, trvající mnoho let, je příliš vyčerpala. Možná proto, že byli zkrátka znaveni a otráveni existencí trvající několik tisíc let. Po městech a vesnicích se pochopitelně ukazoval už jen jejich erb, místo jejich osobní, věhlasné přítomnosti. 

Není úplně náhodou že krátce po válce se pozornost poddaných přenesla k princům a princezně. Přeci jen byli nyní opěvovanými hrdiny, kteří prolévali za svoji zem spoustu krve. A byli to právě Čtyři, kteří království stabilizovali a navraceli do něj zpět život a řád. Silueta Isharon a Morkensaga uvadala, zatímco jména jejich dětí nabírala na hlasitosti a velikosti. Bylo až příliš málo těch, kteří kladli otázku kam se poděli prastaří Bohové. Naopak přibývalo jedinců, kteří se modlili a obraceli ke Čtyřem při hledání naděje a Světla v temnotách. Princové, coby rytíři a ochránci, totiž velice často bojovali za bezbranné s lapky, a trestali bezpráví. Zatímco princezna se beze strachu stýkala i s nejchudšími, aby mohla léčit nemocné a křtít ve jménu své matky děti. Není jisté zda-li přesně toto byl onen okamžik, kdy neoficiálně začala jejich vláda. Jisté rozhodně bylo, že Ishkensagu se začínalo po válce, a po mnoha krutých hladomorech, konečně opětovně dařit. 
Nad královstvím zavlál zcela nový erb, který spojoval staré a nové dohromady. 

Zitro, z něhož byl nyní již vysoce postavený čaroděj, nesl symbol knihy. Kaelas, coby nově jmenovaný Protektor království, se honosil štítem. Isaia se vyznačovala symbolem hvězdy, neboť sama nyní jednou téměř byla. Tiché světlo v temnotách. A Laif, se vznětlivou povahou jemu vlastní, nesl symbol plamenů či třaskavých směsí. Střed posléze patřil Slunci a Měsíci, symbolům Isharon a Morkensaga. 
Tento erb nicméně vydržel na praporech vlát sotva jednu desítku zim. Protože pak byl Zitro korunován králem, a v Ishkensagu se dala do pohybu veliká spousta změn. Mnohdy opravdu drastických. 
Tato korunovace byla bohužel i dnem, kdy se na světle světa objevili Isharon s Morkensagem úplně naposledy. Erb, spojující staré a nové, zůstal jedinou jejich připomínkou. Zapadal však velmi rychle prachem, až zmizel ze světa zcela.
Co se mezitím stalo s nositeli Slunce a Měsíce? Zemřeli nebo se uchýlili do pustých krajů kdesi hodně daleko? Případně kamsi ještě mnohem dál? To jsou tajemstvím zahalené legendy, které pravděpodobně nikdy nedojdou naplnění. 

Své o tom mohli vědět jejich děti. Ti měli ale nyní doslova plné ruce práce. Neboť každý ze Čtyř kráčel svou individuální cestou, a každý plnil v království své vlastní, specifické úlohy. Stejně tak se na praporech objevovaly čtyři zcela nové, rozdílné erby. Historici by mohli říct, že zrovna toto byl ten okamžik, kdy plnohodnotně zavládl napříč královstvím věk Čtyř. 

Co vše to přineslo a jaké to mělo následky...
To je velký svazek příběhů, z nichž mnohé se stále ještě píší.