Ochránce a Hrdina

 ,,Jakožto ti mocnější a silnější, je naším údělem chránit slabší a vést je vstříc světlejším zítřkům. K tomu jsme předurčeni. To je náš pravý a skutečný osud." 

Kaelas. Druhý ze čtyř, i přesto že se jedná o nejstaršího ze sourozenců, a patrně ten jež se od svých bratrů liší nejvíce. Osobní erb je doslova spojen s hodností Protektora nejen proto, že má tvar odznaku městské hlídky. Tři věže značí neochvějnost, s jakou stráží království, a lev v prostřední zas odvahu a kuráž, díky níž pomáhá každému, kdo jen o pomoc zažádá. 

Do světa vkročil s velikým nábojem entusiasmu a energie, které projevoval okamžitě po vylíhnutí. Nebylo věci která by nezůstala neprozkoumána. Nebylo tvora s nímž by se nerad přátelil. Ze všech dráčat působil nejaktivněji a byl to právě on, kdo způsoboval chůvám pravidelné ranní rozcvičky. Nadmíru hyperaktivní chování se zmírnilo až tehdy, když začal Kaelas prvotně studovat. Neučil se lépe než Zitro. Zato jej překonával nadšením, které do výuky vkládal. Tehdy se pouze tvarovaly cesty, kterými mohl kráčet. Finální směr ale určil až Morkensag. Jeho otec trval bezpodmínečně na tom aby se Kaelas vydal směrem válečníků. A on neměl co namítat, protože tato budoucnost jej ostatně fascinovala nejvíce. A tak jednoho dne započal jeho bojový výcvik v němž musel čelit nejedné výzvě, ale také krutosti a cynismu vlastního otce. Zkoušky byly nesmírně vyčerpávající nejen fyzicky, ale i psychicky. Musel je podstupovat zcela sám, odloučen od svých bratří, a zavedly jej do rozmanitých koutů království. Na svých cestách potkával různé bytosti s mnoha prapodivnými a všelijak pohnutými osudy. A i to značně tvarovalo jeho osobnost. Už tehdy cítil, že cesta zbraní a síly se nedá srovnávat s cestou slov a srdce. Vyzkoušel si obojí a zvolil si empatii. Stejně jako si nakonec zvolil v rituálu Proměny i svojí finální podobu, která mnohé překvapila. Kaelas se totiž rozhodl býti člověkem. I přesto že Morkensag z takového rozhodnutí zuřil, a nazýval vlastního syna zaprodancem a slabochem. Bylo to však Kaelasovo rozhodnutí neboť lidé jej fascinovali a inspirovali. Tak slabí a křehcí, a přesto tak vynalézaví a chrabří.

Krátce po rituálu Proměny se Kaelas vydal na další putování s jasným záměrem. Neměl v úmyslu pouze dokončit otcovy zbývající zkoušky. Hodlal jít ještě dál a stát se plnohodnotným rytířem království. Aby toho mohl ale dosáhnout, musel si získat náklonnost pánů měst a Jarlů, spravujících kraje. To ovšem nebylo možné silou, ani úplatky, natož výzvou souboje. Nýbrž obratnou a vyváženou politikou ve které se Kaelas stejně již částečně pohyboval. Proto se začal setkávat s diplomaty z jiných zemí, a učil se od nich mnohé triky jak dosáhnout ve vysoké politice svého. Mrštný jazyk a správně zvolená slova dokázala totiž často mnohem více než výhružky a sevřená pěst. 

Kaelas se setkává s Jarly, art by: BBC Merlin, Series 5

Většina těchto snah a cílů se mu bohužel vzdalovala když napětí v království sílilo a mnoho diplomatických vazeb se začalo trhat. Na rozkaz Morkensaga se tak Kaelas musel vzdát politiky a vrátit se do sedla koně, neboť přibývalo nepokojů a nebezpečí za hranicemi osídlených krajin. Musel být opět více válečníkem než diplomatem. Byl náhle převelen do stejného regimentu, jako jeho bratr Laif, a společně s ním vyslán do Východní marky aby hlídali situaci. 

Tehdy království zachvátila Velká válka a Kaelas neměl jinou možnost než zažít nejhorší krveprolití přímo z prvních řad. Ačkoliv se snažil být nejlepším, možným velitelem a vojevůdcem, na vlastní oči spatřil kterak padla Východní marka. Ve vynuceném ústupu se stáhl do Černé citadely, nynější Gryffí vrch, která byla nájezdem Orků smetena během několika týdnů. Následoval další nešťastný ústup, po němž byl Morkensagem odvolán na jih. Netušil přesně proč. Zda-li kvůli selhání udržet východ, či protože jeho otec potřeboval posily. Musel nicméně přenechat velení mladšímu bratru, Laifovi, a s malou družinou odjet. 

Putoval až do nejzápadnějšího města na pobřeží, do Kelatu, kde stanul v čele protiofenzívy. Sám, jen s aktuální posádkou města, a s jediným úkolem. Udržet Kelat za jakoukoliv cenu. Jeho nepřátelé byli lidé, dobyvatelé z jižních království. Z moře na město útočili najatí korzáři a podplacení piráti. Kaelas musel využít veškerý svůj důvtip a všechna esa diplomacie, aby odvrátil pád Kelatu. Ale tento osud byl bohužel nezvratný, neboť nepřátel neubývalo a posily nepřicházely. Kelat padl krátce poté, co byl pokořen Rothag. Tentokrát se ale Kaelas rozhodl pojmout ústup jiným způsobem, a než aby za sebou nechával otrávené studně a vypálené sýpky, využíval matoucích iluzí a klamů. To mu zároveň dodávalo dost času na to, aby dokázal zachránit všechny raněné či jinak ohrožené nevinné. Jako jeden z mála si i v nejtemnějších okamžicích války zachovával naději a lidskost, s níž inspiroval všechny své spolubojovníky. Kde se objevil se svým štítem, tam bylo i bezpečí. 

Jakmile se válka chýlila ke konci, a objevovala se všechna ta zkáza a decimace která po ní zůstala, nastalo Kaelasovo snad nejvíce vytížené období. Lid potřeboval někoho dalšího ke komu by mohl vzhlížet. Někoho kdo by se stal světlem kráčejícím tmou. Hrdinu. Kaelas se této pozice rád ujmul a nebylo divu. Dokázal být inspirativní a charismatický. Měl dost empatie s každým kdo byl v nesnázích. Vždy usměvavý a plný naděje. 

Po válce byl jednoznačně pasován na rytíře a byla mu dána hodnost Protektora, nejvyšší možné vyznamenání které mohl jeden v Ishkensagu dostat, a společně s nově získanými tituly i mocí se vydal na další putování po krajích, které následně pomáhal obnovovat. Byla tu nakonec spousta práce. Nadcházelo období hladomorů. Lesy byly plné lapků kteří přepadávali všechny a všechno. Musely se obnovit diplomatické vazby. A právě tehdy Kaelas začal přehlížet svět kolem sebe a vzhlížel v narůstající egomanii výš a výš. Postupně opouštěl vojáky a zapadlé, městské ulice aby se mohl přesunout do jednacích sálů. Zanechal zbroj a meč ležet ladem, a nahradil obojí břitkostí jazyka a líbezností vhodně vybraných slov. Pohyboval se již jen v kruzích vysoké politiky a pouze občas pohlédl na svět dole, který mu býval kdysi vlastní. 

Období teroru a zkázy se postupně měnilo v období rozkvětu, během kterého Ishkensag opětovně navazoval křehké vztahy s východním Nakyrimem, tak i s jižní Loranií. Kaelas nejenže u toho byl, ale byl to právě on kdo tyto možnosti stvořil a zprostředkoval. Tyto dny oprávněně nazýval vrcholem své kariéry. Nezdálo se, že by se mohlo cokoli dalšího pokazit. 

Kaelas pasován na rytíře a jmenován Protektorem, art by Darek Zabrocki

A přece se na obzoru naskytla velmi bouřlivá mračna, když se nejmladší z bratrů rozhodl při Tyrimské krizi jednat na vlastní pěst, a jal se potlačit povstání silou. Útok na Tyrim otřásl celou zemí a Kaelas neměl na vybranou, než horkokrevného Laifa zajmout, a následně se stát i jeho soudcem. Zděšený a plný hrůzy si uvědomil, že zatímco budoval a utvářel pevné vztahy se zahraničím, ty domácí se mu vlivem domýšlivosti a nabubřelosti rozpadaly pod rukama. Co s tím ale mohl dělat? 

V první řadě musel napravit škody, které po sobě Laif zanechal. A hned poté, co byl jeho mladší bratr odsouzen ke službám v Poslední míli, mu nezbývalo než přemýšlet jak opravit tento značně poničený most mezi nimi. 

Dost možná to byla právě tahle rázná facka, která Kaelase vrátila zas alespoň trochu na zem. Ačkoliv se nevzdal diplomatických sálů a nepověsil politiku na hřebík, začal se postupně vracet zpátky do ulic měst a být vším, co obnášel titul Protektora království. Postupně tak například reformoval a sjednotil pravidla a směrnice městských hlídek, čímž alespoň částečně eliminoval že by si nějaké město v tomto směru zavádělo nějaká svá, vlastní pravidla. 
Více než toto byla nicméně překvapující samotná skutečnost, že se Kaelas objevoval i v místech, do kterých by běžně žádný, slušný člověk nevkročil. 

Pokud někde stojí jeho socha či podobizna, nejčastěji je vyobrazován jako usměvavý válečník jež k vám vykračuje s nataženou pravicí. Vybízející k následování a nabízející svoji pomoc. Nikde samozřejmě nesmí chybět jeho pověstný štít, s nímž chrání po rytířsku všechny slabé a bezbranné.