Do svítání zbývalo ještě pár hodin. Vidina klidné noci se rozplynula přesně v okamžiku, kdy na dveře bušila tvrdě něčí pěst. Barika s nevrlým vrčením vstala, nic jiného jí nezbývalo, a alespoň si opláchla ledovou vodou obličej. S čištěním tesáků které jí rostly za spodním rtem se nenamáhala. Popadla odznak Hlídky a náramek klanu, a vyběhla z bytu ven. Trucovala celou cestu, protože spala sotva tři zpropadený hodiny. Proklínala tvrdé dláždění. Proklínala tuhle noc. I tu kočku která se jí připletla pod nohy.
Ze vteřiny na vteřinu ovšem přešla z neurvalosti do obvyklé pracovní rutinny když s doprovodem zastavila před vraty jateční společnosti. Bylo tam totiž několik dalších oddílů. Vypadalo to na velký, organizovaný zátah. Barika si posunula přilbu na hlavě a odplivla si, než rázně vykročila dovnitř. Prošla mezi ohradami hlasitého dobytka a po krátkém zaváhání zamířila k tomu, co se zdálo být hlavní budovou. Tam, ke svému vlastnímu překvapení, narazila na princeznu Isaiu. Na tváři měla nesmírně zoufalý výraz, zatímco se prsty popotahovala za rohy v hlubokém přemýšlení. Barika by bývala poklekla, ale princezna se probrala a vzala její dlaně do svých.
,,Má paní... Jste v pořádku? Co tady vůbec děláte?" Zeptala se Barika okamžitě.
Isaia pootevřela ústa a chystala se prsty složitě gestikulovat. Ale pak zavrtěla hlavou a prostě ukázala dovnitř hlavní budovy.
Za což byla Barika ráda, protože princezninu znakovou řeč neovládala. Letmo zasalutovala a s pokývnutím se od ní odpoutala aby šla prozkoumat vnitřek.
Sotva Barika vstoupila do centrální haly, zahlédla chaos a nepořádek který zde mohl zanechat jen pořádný boj. Převrhnuté stoly a utrhané police. Rozlámané dveře a ožehnutá zábradlí schodišť. Malá cestička krve vedoucí níž. Barika se instinktivně do spodních podlaží vydala. Některé schody byly zdevastované natolik, že musela opravdu dávat pozor na nohy. Kromě toho nacházela také první těla. Ale to nebylo nic proti tomu, když sestoupila na úplné dno sklepení. Tam byly zdi doslova vymalovány krví. Ještě poměrně čerstvou. Podlahu následně pokrývala další těla. Ale tahle byla rozsekána na kusy. Odpor tady musel být nejsilnější. Ten smrad byl ovšem podstatně horší.
Z analyzujících myšlenek náhle Bariku vytrhnul hrubý hlas.
,,Žádal jsem o přítomnost kapitána Glena. Ty nejsi Glen! Kde ten vězí?" Vyštěkl Laif zatímco se skláněl nad některými tělesnými kousky a prohledával jim kapsy. Aniž by nechal z úst vypadnout svůj doutník.
,,Seržant Barika z Prašný, milorde!" Vysmekla předpisové zasalutování a srazila paty. ,,Pokud tu kápo Glen není, pak asi ještě pracuje na operaci Smaragd. Jsem jeho nejvyšší zastupující, pane!"
,,Budiž. Věc se má tak..." Laif nakopl zohavené torzo a vstal. Otočil se k seržantu čelem. ,,Dostali jsme tip na nezákonné jednání. Takže jsme se vydali na malou prohlídku. Nějaké to prohlížení účetnictví a vyptávání. Trocha svírání do kleští. Dopadlo by to možná lépe, kdyby NĚKDO nepřišel s tím, že je dobrý nápad vzít na mě jateční háky a vrazit mi kudlu do zad."
,,Pak tedy asi chápu ten... Nepořádek, pane." Barika překvapeně zamrkala a potřásla hlavou. ,,Co tady mám tedy dělat?"
,,Hledat, seržante. Cokoliv podezřelého. Ať už je tady dole cokoliv, muselo to sypat slušný jmění." Špička doutníku se rozzářila jak Laif hluboce potáhl. Poté se vrátil zpátky k práci.
Barika vycenila krátce zuby, jak jí kouř zaštípal v očích a rozhlédla se. Když si odmyslela... No, ta jatka od souboje... Vypadalo sklepení jako sklad masa a ingrediencí. Byly tu různé sudy a bedny. Nějaké stoly s různým náčiním. Postřehla služební výtah a těžké, železné dveře s nápisem Ledárna. Nahlédla malým okénkem dovnitř ale viděla jen to, co předpokládala. Led.
,,Na varnu to tu nevypadá, což?" Pronesla tiše k sobě samé a jala se prohlédnout obsah několika blízkých krabic. Bylo tam koření. Spousta dovozu z Nakyrimu. Nic zvláštního. Začala mít nepříjemné tušení, ale beze slov pokračovala v prohlížení těl s Rudým princem. Nebo spíše v tom co z nich zbylo. Občas někde zahlédla tetování, které by se dalo považovat za jistý symbol nějaké odpadlické skupiny. Ale jinak by byla přísahala že tu vidí jen běžné dělníky a řezníky.
Všimla si ale, že krev na podlaze stékala do dvou úzkých prohlubní. Jako kdyby byly v podlaze vyjeté koleje od něčeho těžkého. Možná vozíky? Když tu cestičku sledovala očima, dozvěděla se že začíná u výtahu a končí u ledárny. To vzbudilo její zvědavost natolik, aby vyskočila na nohy a otevřela ledárnu dokořán. Stopa se tam ztrácela ve vrstvě slámy mezi jednou hromadou ledových kvádrů nalevo, a druhou napravo. Na druhém konci místnosti byly rozměrné police s balíky slámy. Nic moc podezřelého. Ale Barika měla kousavý pocit že jí něco uniká. Odhodila několik balíků slámy stranou a prohledávala důkladně každou polici. V domnění jestli nějaká nebude uvolněná nebo napojená na jistý mechanismus. Žádné tlačítko či páku nenašla. Ale jedna police byla podpírána vzpěrou připomínající tu samou kliku, jakou měly dveře ledárny. Malý , nepatrný detail kterého by si jeden v přítmí nevšiml. Proč? Barika zkusila za ten úchyt vzít a zatáhnout. Opřela se nohou o zeď a napnula svaly tak, až hlasitě supěla. Vyděšeně vyjekla když jí na rameno dopadla silná dlaň, která jí zároveň odsunula stranou.
,,Můj tah." Pronesl Laif s ušklíbnutím a protáhl si prsty. Dal do práce svou dračí sílu. S prvním škubnutím popraskal led na okolní zdi. Při druhém se začalo trhat zdivo. A když nově vzniklý průchod začal rvát oběma rukama, ledárnu vyplnil zvuk kovu, který pod náporem takové síly praskal a lámal se. Bylo to jako trhat dveře masivního sejfu. Barika měla nakonec správnou předtuchu, protože onen průchod musel být mechanický a ovládaný odněkud jinud.
,,Vida vida. Tak jaká tajemství se nám tu skrývají..." Laif si spokojeně otřel ruce do kalhot a vyplivl zbytek doutníku stranou.
,,To byla nezvykle poctivá zábrana." Námitka Barika a podrbala se ve vlasech.
Na druhé straně spatřila hned osm nákladních vozíků. Dost velkých na několik beden nákladu. Bylo tu cosi jako pracovna a posléze i dvě místnosti s ocelovými stoly, které připomínaly pitevnu. Barika tu také napočítala celkem deset různě velkých komor s mřížemi. Pravděpodobně cely. Spousta z nich byla potřísněná krví i výkaly. Když si Barika uvědomila, co přesně to nalezli, měla co dělat aby se nepozvracela.
,,Jo. Je to přesně to." Vytušil Laif její myšlenky. ,,Pašeráci duší a esencí. Proto byli tak odhodlaní si to tu udržet. Zkurvysyni."
,,To vysvětluje ty háky a dýku v zádech." Přikývla Barika a znechuceně ohrnula rty. ,,Vytušili eso. Ale vsadili na hodně špatnou kartu."
Usadila se za pracovní stůl a nakonec se přece jen vyzvracela. Začala si dávat dílky skládačky dohromady. Využít jatka bylo velmi taktické protože odtud neustále proudí nějaké náklady masa a beden. Nikdo tady nebude řešit volání o pomoc protože všechno se ztratí v ryku dobytka a ruchu pásových mechanismů. Zatlučené a ocejchované bedny už nikdo také otvírat nebude. Natož aby někoho napadlo, že uvnitř nich jsou vlastně živé nebo naporcované bytosti co nejsou hovězí.
,,Ale kam je vůbec odváží?" Napadlo Bariku. Otřela si rukávem ústa a začala prohledávat účetní knihy, které se od těch veřejných rozhodně liší. Porovnávala čísla s čísly vypalenými na okolních bednách a všímala si i razítek a kódů. Většina z nich se využívala v přístavu, a byla by přísahala, že mnoho jmen nenáleží obětem ale lodím.
,,Odváželi je do doků. A nakládali na lodě. Obávám se... Obávám se že spousta nebožáků mohla skončit kdoví kde. Spousta cenných esencí mohla putovat kamkoli. Do Loranie a kamkoli dál. Je mi to líto, pane." Sdělila Barika své obavy nahlas.
,,Hmmm..." Laif dlouze zamručel a přikývl. ,,Vezmeme to krok za krokem. Nejdřív si zjistíme komu v docích ten náklad předávali. Skvělá práce seržante."
,,Děkuji, pane!" Barika urychleně zasalutovala. ,,Kéž bych mohla udělat víc. Pane."
Zasunula si knihu s důkazy do podpaždí a naposledy se rozhlédla po okolí. Jedna věc je zjistit, jak gang pašeráků pracuje. Ta druhá... Inu... Dostat se k nim dřív než princ Laif. Protože Barika by je ráda dostala živé a v celku. Měla totiž nepříjemné tušení, že tohle si bude princ brát osobně. Velmi osobně.
 |
| Zdroj: Pinterest |
Žádné komentáře:
Okomentovat