Denní chleba Hlídky V

Existovaly mnohem jednoduší způsoby jak se dostat na nepřátelskou loď. Ale každý z nich se dal aplikovat pokud ta loď plula na vlnách moří. Ne když se proháněla na větrech nebes, kdy zanechala zem hluboko pod sebou a stala se nepolapitelnou, divokou kartou. Laif měl poměrně co dělat, aby se zachytil za rám vyskleného okna. Paže ho bolely a zachvacovalo je pálení, zatímco dlaně měl od řetězu nepříjemně sedřené. Velmi opatrně nahlédl do nitra kapitánské kajuty, než se přes okraj přehoupl dovnitř. Podle převráceného nábytku usuzoval, že vržená kotva místní rezidenty vyděsila natolik, že se dali na útěk. Výkřiky a hlasy posádky nicméně slyšel zřetelně.  
Než se ale rozhodl provést jakýkoli útok, využil okamžiku klidu aby chytil druhý dech a aby prošmejdil kapitánovu kajutu. Přednostně prohrabával zásuvky nejhonosnějšího stolu, a schraňoval veškeré zajímavější spisy které se týkaly Ariande a jejích cest. Zvláštní pozornost si získal šuplík se složitým, mistrovsky kovaným zámkem. Jenže klíč Laif hledat nehodlal a šperháky neměl. Ne že by je stejně uměl použít. Proto zámek rozpálil téměř doběla, a rozhodl se jej silou vyrvat. Pomohlo to. Objevil tak kapitánův deník, který ale nezkoumal. Prostě si ho zasunul do bezpečí pod oblečením. Teprve tehdy se zajímal o zbytek plavidla. 
Přešel k jediným dveřím kapitánské kajuty a napůl je otevřel. Na druhé straně se nacházela paluba, nyní plná ozbrojenců a pobíhajících lidí. Mnozí z obránců drželi kuše a ty mířily rovnou na něj. To bylo to jediné, co Laif stihl postřehnout než zaslechl cvakání mnoha spouští. Měl obrovské štěstí že ho napadlo cuknout tělem do strany. Střely mu hvízdaly kolem uší a zabodávaly se do dveří. Ve vzduchu přesto zavoněla krev, která vzápětí začala skrápět tvář a vpíjet se do oblečení. Utržil pořádný škrábanec pod levým okem a jeden zásah do ramene. Zregeneruje se. Ale bude to chvilku trvat. 
,,Fajn. Fajn! Můj tah!" vyštěkl v návalu zuřivosti, jak jeho tělem kromě bolesti začal proudit i vztek a adrenalin. 
Vytrhl dveře z pantů a za burácivého řevu vyběhl ven na palubu, držíc je před sebou jako obří štít. Srážel jimi členy posádky na zem. Někomu přirazil nohu k zemi a dost pravděpodobně úderem dveří zlámal spoustu kostí. Podařilo se mu také nejednou odrazit zahnutou čepel meče, či vykrýt další salvu z kuší. Když cítil, že se dveře začínají rozpadat, hodil je a porazil nejméně deset, třináct obránců naráz. V takto vyklizeném prostoru zahlédl tvář známého přítele Edriena. Bývalý lord, a nynější zločinec, strašlivě zbledl a naprázdno polkl. 
,,Komu dalšímu musím upsat duši, abych se zbavil zrůdy jako vy?!" vykřikl Edrien a mávl ve vzduchu zaťatými pěstmi. 
,,Očividně tvoje duše nestojí ani za suchý chleba. Ale odtud už mi neutečeš. Nemáš kam. Vzdej se!" ušklíbl se Laif jízlivě. Ale úsměv mu opadl, když zpozoroval že Edrienovy oči se mění v temnou prázdnotu. 
,,Uvidíme, kdo bude muset utíkat. Možná jsem právě naopak získal svoji životní investici!" zachechtal se Edrien a začal citovat zaklínadla. Temně znějící. Hrozivá. 
Že jde o jakési odporné čáry poznal Laif prakticky okamžitě. Těla padlých v jeho okolí sebou začala cukat a povstávat. Neměl čas a ani trpělivost zabývat se s jednou poraženými nepřáteli znovu. Ale nehodlal se jimi nechat obklíčit. Proto vytrhl poklop poblíž, a seskočil do podpalubí. Do úzkých, stísněných a horkých prostor kde pobíhali námořníci spravující systém potrubí. To Laifa věru zaujalo a asi ho i napadlo, proč je tady dole takové horko. Ariande potřebovala velké jádro, že? Tak velký krystal vyvíjel spoustu energie, aby pohnul celou lodí. 
Prudkým úderem hlavou srazil k zemi mechanika, který měl tu drzost cítit se odvážně a oháněl se klíčem, a rozběhl se útrobami lodi. Následující chvějící se potrubí z něhož místy unikala buď voda nebo pára. Podle hrubé orientace se jádro nacházelo pod kajutou kapitána. A měl pravdu. Když vykopl masivní dveře, spatřil jednoduchou klec ze železa, pokrytou pulzujícími runami, v níž seděl zelený krystal. Veliký jako pořádně uzrálý meloun. Svítil tak moc, až se na něj nedalo téměř pohlédnout a vyzařoval tolik energie, až se Laifovi zvedaly chloupky na zátylku. Z jedné strany proudil pramen vody, kterou dole sbíral trychtýř a nechal ji kolovat. Nahoře se zas nacházel lapač páry. Tohle by se určitě dalo udělat mnohem lépe. 
,,Hej! Nejsem tu proto, abychom obdivovali technická zařízení!" připomenul si nahlas a zatřásl silně hlavou. Musel přijít s nějakým nápadem. Okamžitě. A něco ho věru napadlo. Edrien nikam neuteče. A tahle bárka půjde zpátky dolů. 
Holýma rukama roztrhal a přetavil spoje železné klece, načež popadl krystal a snažil se ho vyrvat z pouzdra v němž byl usazený. Bylo třeba se zapřít nohou a napnout svaly co to jen šlo. Praskání kovu každopádně sílilo a předpovídalo úspěch. Až se ozvala jedna veliká rána a Laif spadl na záda. Tak tvrdě, až si na okamžik vyrazil dech. Ale svíral krystal pevně v náruči. Ze svého vítězství se radoval jenom krátce, neboť okamžitě vnímal že s lodí se něco děje. A že ta věc v jeho rukou se chvěje a žhne. Uvědomil si, že tohle možná nebyl úplně chytrý nápad. 
,,Nestabilní a explozivní. To vím. Ale netušil jsem že až tak moc!" vyskočil zpátky na nohy a koutkem oka postřehl, jak zelenkavá zář přechází v jedovatě žlutou a oranžovou. ,,Všichni z cesty! Vybouchne to!" 
Tryskem uháněl zpátky stejnou cestou, jakou se dolů dostal, a nemilosrdně lokty a rameny odhazoval jakékoliv překážky. Nestaraje se o to, kolik zlomil čelistí nebo vyrazil zubů. Jako beranidlo si prorazil cestu i skrze nemrtvé, a nakonec přes samotného Edriena jež byl vyveden z míry překvapením, a paralyzován hrůzou a uvědoměním, co asi znamená takto zářící jádro Ariande. Laif si s ním vyměnil vteřinový pohled, než se přes něj přehnal jako bouře a doslova mu šlápl do obličeje. Tehdy se zastavil a rozhlížel se po palubě. Nakonec se vrhl k zábradlí a vší silou vrhl nyní rudě zářící krystal co nejdál. Napočítal asi pět úderů srdce. Exploze byla veliká. Ohlušující a oslňující. Ariande dostala neviditelnou facku která jí poškodila bok. Dřevo a plachty cupovaly na kousky ostré úlomky krystalu. Stejně tak i ty, kteří neměli dost pudu sebezáchovy na to, aby je napadlo se za něco skrýt. 
Laif tak pitomý naštěstí nebyl. Ale série katastrof tímto nekončila ani náhodou. Příď Ariande totiž klesala níž a níž. Loď ztrácela výšku a řítila se rovnou ke skalistým plážím na jihu, nějaký kus za městem. Postupně se z paluby sunul dolů nezajištěný náklad. Pak i posádka. Nemilosrdná gravitace si nevybírala.
To se týkalo i Edriena samotného. Ale tomu Laif opravdu nehodlal dopřát tak snadnou smrt. Proto po něm skočil, a zachytil se do postranních sítí. 
Náraz přišel až příliš rychle. Nesmírně tvrdý. Skály trhaly Ariande jako papír. 

[-----------------------------------]

Křik racků, peroucích se na mole o kraby a zbytky ryb, zanikal v řinčení lodních zvonců a halekání obchodníků s rybami. Bývala by to zajímavá idylka, kdyby se vzduchem nenesl pach tlejících řas a rybiny. Popřípadě kdyby přístaviště nebylo plné členů Hlídky. Jedno se ale muselo nechat. Tohle byla už ta příjemnější část služby. Někteří si vzrušeně povídali. Jiní udržovali v ulicích pořádek a navigovali kolemjdoucí, aby nevznikaly nikde zácpy nebo zbytečné davy. Bylo nutné mít v přístavišti operační prostor, ale nejlépe takový, při kterém by se nezatěžovaly už tak napnuté, každodenní činnosti členů Kongregace či dokařů nakládajících a vykládajících zboží. 
Kaelas se mezi členy Hlídky pohyboval také. A když už někam dorazil i on sám, pak už se musel dít pořádný kus pekelné práce. Ještě stále existovala spousta věcí kterými se mohl nechat překvapit. Dnes... Dnes se jich sešlo až příliš naráz. S hlubokým oddychnutím si promnul dlaněmi obličej a vrátil se na vyvýšenou terasu. Přesně tam, co čekal jeho povedený bratr. Zpráskaný a zřízený jako pes, který se prohnal bitevním polem. Což... Nebylo vlastně nic nového ani šokujícího. 
Pojízdné křesílko zelo prázdnotou. Odkopnuté vedle do křoví. Zatímco Laif postával u zábradlí, o které se křečovitě opíral. Osobní hrdost zvládnout jakékoli trable byla očividně stále silnější. A Kaelas by možná nacházel i více pochopení. Kdyby jeho bratr neměl v obvazech půlku hlavy a celou jednu paži. Vždycky se vylízal i z těžkých zranění rychle. Ale také si je často zhoršoval touhle svojí paličatostí. 
,,Tedy bratře... Tys tomu nasadil pořádnou korunu. Povídám ti. Je ti jasné, že o tomhle se bude mluvit až v Loranii, viď?" zakroutil Kaelas nevěřícně hlavou a zadíval se do toho jednoho Laifova oka, které se neschovávalo pod obvazy. ,,Můžeš si alespoň sednout zpátky do toho křesla, u hvězd?!" 
,,Jsem v pořádku. Zažil jsem horší časy. Přežiju i tohle." mávl Laif bez zájmu rukou a posunul si závěs, v němž měl tu druhou. ,,Ať si Loranijští melou co chtějí. Já svůj případ vyřešil. Na ničem jiném nezáleží."
,,To je jediná věc, kterou ti musím uznat. Ačkoliv je škoda, že muselo dojít k likvidaci té lodě. Chtěl bych ji vidět v jednom kuse. A Edrien Blackburn?" Kaelas se dlouze zasmál. ,,Ten už teď oprátce rozhodně neuteče. Ani s použitím svých temných kouzel." 
,,Ta zasraná loď unášela naše občany! Vidět ji rozervanou o skály mě těší." Laif hluboce, hrdelně zavrčel a mávl paží tak rázně, až málem ztratil rovnováhu. ,,Kéž by na popravu šel i Thorbalt. Podílel se na tomhle svinstvu víc než málo. Jediné, co mě mrzí, je skutečnost že jsme nedokázali vypátrat tu třetí stranu co tohle financovala. Ale i na tohle snad dojde." 
Laif si zpoza opasku vytáhl deník kapitána Ariande a vítězoslavně jím zamával ve vzduchu. Otevřel jej kdesi v polovině a pročítal si znovu zápisy. Ta zatracená loď se často pohybovala podél pobřeží, vysoko na obloze a v mracích, a první kotviště měla v západních končinách Loranie. Odtud pak směřovala kamsi dál na jih. Do exotických zemí. Edrien Blackburn na tomhle solidně vydělával prodejem nelidí. Nebo jejich částí. Investice do prototypu nového plavidla se mu vyplatila. Tu svini by chtěl Laif zabít osobně. Ale minimálně bude svědkem jeho popravy. 
Kaelas bude mít každopádně co dočinění s Loranijským velvyslancem, protože otroctví bylo těžce nelegální i v této zemi. 
,,Uuugh... Tohle bude chtít pořádný díl diplomacie. Ale neviděl bych to tak černě." Kaelas objal bratra kolem ramen a udělal paží rozmáchlé gesto. ,,Udatný Mistr Hlídky a jeho věrní rozbili síť pašeráků, jež se dlouho pohybovala mnohým doslova pod nosem. To zvěsti posune správným směrem." 
,,Víš co, Kaeli? Prostě dělej svou práci a jdi dohajzlu. Mám totiž chuť sjednat diplomatické jednání mé pěsti s tvým xichtem." Laif si zasunul doutník mezi rty a rozžhavenou pěstí si jej zapálil. Několikrát hluboce potáhl a vydal se opatrným krokem pryč. ,,Já musím vyřešit ještě nějaký poslední svinčík, a předně... Dát se do papírování. Do tuny papírování." 
Udělal kyselý obličej, protože vyplňování papírů nenáviděl snad ještě více než Kaelasovu uhlazenou mluvu. Jenže i s vidinou tohohle všeho, a po tom všem čím si prošel, měl alespoň nějaký pocit zadostiučinění a... Celkem uspokojivě odvedené práce. Měl v rukou solidní evidenci. Ta nejhorší zvířata za mřížemi nebo připíchnutá k zemi. A absolutní jistotu, že Ariande už žádný další náklad nepřepraví. Se spokojeným úsměvem zastavil na rohu Solný, kde se znaveně opřel o zeď. Potáhl z doutníku a vyplivl ho, když spatřil známé tváře. 
Gal udržoval situaci pod kontrolou více než dobře. Gunthar Haynes se i dnes tvářil jak škopek kyselého zelí, zatímco prováděl zběžný zápis události. A Tečka s Daryanem... Jeden zasalutoval lajdácky a letmo. Druhý až příliš dokonale. I tak byla ale ve vzduchu cítit blížící se povýšení. Možná. 
,,Pohov." přikázal a pokynul dlaní. Pak se narovnal a musel se ušklíbnout. Díval se přednostně na Tečku a Daryana. ,,Bylo mi ctí stanout ve službě po vašem boku. Odvedli jste skvělý díl práce. Pokračujte v tom, a zajisté se naše cesty protnou znovu." 
,,Pane! Děkuji, pane." rozzářila se radostně Tečka. ,,Za dobrou práci. A za ryby!" 
,,Ty jednou pro ty ryby dostaneš tak po čumáku..." utrousil Daryan a rozchechtal se. Ale pak se vrátil nohama na zem. Udeřil holí do dláždění a přiložil zaťatou pěst na prsa. ,,Pane! Vždy budu rád sloužit svému městu." 
,,Jo jo. Hlavně se nenechte zabít. Dost by mě sralo brát si ta povýšení zpátky." s tím se Laif otočil a vydal se pryč. Měl přístavu pořádně plné zuby. 
,,Sire... Vracíte se na Centrálu?" houkl za ním ještě v rychlosti Gal. 
,,Ne. Jdu domů. Zpátky do nebes." odpověděl Laif přes rameno. ,,Potřebuju dovolenou." 

Denní chleba Hlídky IV

S přístavními skladišti se odjakživa pojil konkrétní, léty prověřený systém. Ta exkluzivní a nejlépe přístupná, nejblíže dokům samotným, se nacházela coby jeden kamenem dohodil z paluby lodi. Takových výhod ale povětšinou využívali obchodníci, kteří měli tu prestiž stanout pod všeobjímajícími křídly Kongregace obchodníků. Pro ty ostatní zde byla méně výhodná skladiště hlouběji ve městě, kam se muselo jít klikatou cestou, a kde jste si k přepravě zboží potřebovali pronajmout vůz. Za patřičný příplatek samozřejmě. Nicméně taková skladiště už se vymykala spárům Kongregace, takže si je mohl pronajmout leckdo. A nezáleželo na tom, zda-li jste tam chtěli mít opravdu něco uložené, nebo jste tam chtěli jen po večerech pořádat nelegální souboje rozmanitých potvor. Normálně by taková odlehlá místa bývala oblíbeným terčem zlodějů. Ale tahle odsunutá skladiště měla často důmyslný systém zabezpečení, který se měnil budovu od budovy. Z dílny Goblinů, což samo o sobě bylo varováním, že půjde o instantní chaos. Zlodějské sebranky se o krádež pokoušely jen tehdy, pokud měly opravdu spolehlivý, zaručený tip na výdělek. Nestávalo se to naštěstí nijak často. 
Co nespadalo pod Kongregaci obchodníků, o to se staral jistý Alberich Vastek. Pronajímání skladišť, jakožto i správa a údržba některých částí doků. Laif se s ním ještě nepotkal. Ale slyšel zvěsti. Mělo se jednat o úlisného člověka. Takového, který se vyžíval ve svém postavení a jež byl připravený šplhat po společenském žebříčku výš za použití kdejaké praktiky. Motivace byla víc než jasná, když přední konkurencí byla celá Kongregace. 
V okamžiku krátké pauzy Laif znovu nahlédl do technických nákresů, které měl schované bezpečně u sebe, a neskrývaně žasl nad Trpasličí důmyslností. Ariande, pašerácká chlouba, měla kdesi pod kapitánským můstkem zabudovaný obzvláště silný, magií nabitý krystal. Ten by sám o sobě loď do vzduchu nezvedl. Proto se musela celá fregata vyrobit ze dřeva, které rostlo v těsném okolí Zřídla. Plachty ji uvedly do pohybu. Systém mechanických pák a klapek posléze ovládal zda-li má loď stoupat či klesat. V případném bezvětří se daly vysunout postranní, pohyblivé plachty které mohly fungovat na jednoduchých, mechanických pístech nebo klidně i s využitím několika silných paží. Hlavními nevýhodami takové lodi byla absence jakéhokoli pancéřování, popřípadě skutečnost že jádro bylo při poškození poměrně explozivní. 
Laif nepatřil mezi ty typy bytostí, které je snadné ohromit. Ale tohle bylo rozhodně něco fascinujícího. Až si říkal že by byla škoda něco takového zničit. Pokud však nebude mít jinou možnost, nezaváhá. Stále ovšem nechápal pár částí textu. Thorbalt se v nich nezmiňoval, jak nebo kde ho takový nápad zastihl. Opakovalo se tam pouze jedno a to samé slovo. Dunoplavci. Což mohlo být v podstatě cokoliv. Jméno, místo... 
,,Když jde o ryby, jste evidentně odhodlaná jít si pevně za svým, že? Desátnice Tečko." ozval se náhle a pohlédl k dřevěnému můstku který spojoval dva doky. Tečka zpod něj vykoukla s téměř provinilým výrazem, zatímco svírala v rukou a v zubech ohlodanou tresku. 
,,Omlouvám se, pane! Pouze jsem... No... Prováděla kontrolu zapomenuté sítě, pane." vyškrábala se na můstek a v rychlosti ohlodala z tresky ještě nějaké nejchutnější kousky, než ji zahodila daleko do vody. 
,,Dost bylo hraní! Soustřeďte se zase na práci." Laif potřásl hlavou a schoval nákresy do bezpečí svých kapes. Poté pokračoval v cestě za podezřelým. 
Alberich Vastek měl sídlo na úplně opačném konci přístavní čtvrti. V severním cípu poblíž pevnostní strážnice v Solný ulici. Cesta netrvala tak dlouho. A nalézt ten konkrétní dům zabralo ještě méně práce, protože tomu napomohla obří cedule "Alberich Vastek - správa doků, pronájem skladiště". Nedala se přehlédnout. Šlo o nejvýraznější a o nejzdobnější část onoho sídla. 

Jakmile Laif vstoupil dovnitř, prošel skrze drobnou recepci. Neztrácel čas s formalitami a zamířil rovnou do vyšších pater. Podle vlastní zkušenosti soudil, že kancelář šéfa bude přesně až tam nahoře. A měl víceméně pravdu. Řídil se cedulkami na zdech, dokud nenalezl tu s Alberichovým jménem. Dvakrát na dveře zabušil pěstí a vstoupil. Pracovna uvnitř páchla zatuchlinou a zvětralým pivem. Sám Alberich zrovna seděl u svého stolu a chystal se obědvat. Tvář se mu nicméně zkroutila vztekem když zjistil že má jiné plány. Byl to obtloustlý stařešina ve špatně padnoucím obleku, na němž se roky požitkářství věru podepisovaly.  
,,Milorde. Princi. Pane. Ačkoliv se cítím být poctěn vaší přítomností, nikdo vás sem nezval. Nejste vítán. A jdete nevhod!" promluvil Alberich kombinací zdvořilosti a popuzené neurvalosti. 
,,Proto jsem se pozval sám. Nesu zajímavé novinky. Přítel Thorbalt si jde právě sednout za pár ohavných zločinů." Laif se zastavil až u pracovního stolu odkud shlížel na Albericha pěkně z výšky. ,,A vás pošlu za mříže nejspíše také. Záleží jak moc budete kooperativní a nápomocný." 
,,Ten Trpaslík?" stařec se kousl do jazyka a odložil vidličku stranou. Uhladil si lem kabátu na prsou a posadil se vzorně a vzpřímeně. ,,Není nutné se hned uchylovat k extrémům. Co pro vás mohu udělat? Pane..." 
,,Vidím že to chápete. Dobře. Pak tedy..." Laif nalistoval v účetní knize požadovanou stránku. Ocasem smetl z Alberichova stolu všechno haraburdí a práskl na volnou desku knihou, kterou prsty otočil. Klepal ukazováčkem na řádek ohledně vyřazeného nákladu. ,,Co je tohle?" 
Alberich naprázdno polkl a poslušně se podíval kam princ ukazuje. Několik okamžiků vskutku jen zíral. Než se podrbal na hlavě a vytáhl nějakou svoji knihu z horní zásuvky stolu. Tou splašeně listoval tam a zpátky. 
,,Aha. Aha! Aha... Skladiště číslo čtyři. Pronajmuté přímo panem Thorbaltem, v partnerství s nejmenovanou stranou. To je vše? Od toho vám mohu dát klidně klíč. Ano?" Alberich svoji knihu zaklapl. Působil dojmem psa, který už jen čeká na to, kdy se bude moct lísat k něčí noze. 
,,A čistě náhodou v tom samém byznysu nejedete že? S Thorbaltem a onou nejmenovanou stranou." Laif si účetní knihu vzal zpátky a přimhouřil oči jak propaloval starce pohledem. 
,,Sire... Já jenom pronajímám skladiště. To je jediný můj zájem. Nejsem idiot, abych se nechal navézt do nějaké levárny. K mé práci patří i diskrétnost a nestrkání nosu tam, kde bych o něj mohl přijít. Přísahám jakože je Isharon nad námi." urychleně přitiskl pravou ruku na své srdce a zakroutil zlehka hlavou. Levou ruku natáhl s náhradním klíčem, na němž se houpala dřevěná destička s číslem čtyři. 
,,To tedy doufám, Alberichu. Protože jestli zjistím něco jiného... Ani stoky vás přede mnou neochrání!" s tím mu Laif vytrhl klíč z prstů a vydal se i s Tečkou v zádech pryč. 
Sám se divil jak hladce toto setkání šlo. Jenže Albericha by evidentně dokázal zpracovat každý, kdo byl větší než on. Na něm nicméně nezáleželo. Důležitější bude to, co objeví ve skladišti čtyři. 

Blaviken by Minomi9

Nebylo nutné jít naštěstí kdovíjak daleko. Mnohem zákeřnější ovšem bylo nalézt správnou cestu, neboť budova samotná se skrývala v zapomenutém a odstrčeném vnitrobloku. Mimo hlavní cesty a veškeré dění města. Nebylo divu že pro nějakou nekalou činnost to mohlo být velmi oblíbené místo. Nebylo to na očích. Vedla odtud jediná cesta, takže zboží se nemohlo ztratit ani snadno ukrást. Rozruch mohl působit leda tak správcovský domek po pravé straně. Ale ten byl stejně bez života jako skladiště samotné. Laif si ten vnitroblok prohlížel několik minut a zhluboka nasával nosem vzduch. Měl z toho velmi nepříjemný pocit. Zdálo se to jako perfektní místo na přepadení. Hloubku znepokojujícího ticha překonávalo již jen houstnoucí napětí. 
,,Úplně cítím jak se mi ježí kožich. Nelíbí se mi tu." poznamenala tiše Tečka. 
,,Pak klidně zůstaňte na stráži venku, desátnice. Podívám se dovnitř sám." Laif pokývl hlavou a dal Tečce letmé znamení rukou. Aby si našla vhodné, taktické místo. 
Několik dalších chvil strávil tím, že studoval vrata do skladiště. Působila sice obyčejně, ale táhl z nich závan magie. Dotkl se jich prsty a ihned ucítil v konečcích lehké šimrání. Pravděpodobně budou odolná proti vyražení. Vytáhl tedy klíč a jakmile jej zasunul do klíčové dírky, dvakrát s ním otočil. Na druhé straně začaly okamžitě pracovat utajené převody a mechanismy, zatímco po dřevě vrat se rozbíhaly zlatavé obrazce. Ty postupně zase pohasínaly. S poslední mizející runou klika cvakla a vrata se otevřela dokořán. 
Laif nahlédl do velmi rozměrného prostoru, rozděleného několika přepážkami a pořadníky. Panovala tam hutná tma, se kterou dvě zamřížovaná okna po stranách vchodu jen marně bojovala. Musel stvořit ohnivou kouli, která osvětlovala cestu a plula vzduchem nad jeho hlavou. Pak se odhodlal vkročit dovnitř a první, co zahlédl, byly ty úplně stejně začištěné bedny jako z Thorbaltovy loděnice. I na těchto se nacházela vrstva červeného písku. Něco bylo ale jinak. Když Laif z jedné náhodně vybrané bedny strhl víko, zjistil že uvnitř se nachází bezpečně uložená zásoba sušeného masa. V jedné další nalezl naopak celou řadu trvanlivých pochutin. Uvědomil si, že tohle nejsou bedny připravené na vyřazení. Spíše to vypadalo jako zásoby, které čekají už jen na to až je někdo naloží. 
Ze zvědavosti vytáhl z pouzdra v blízkém pořadníku zapisovací deník a přelétl pohledem nejstarší zápis. Samozřejmě že tam se nacházela několik měsíců stará informace, která už neměla žádnou cenu. S frustrovaným zavrčením deník vrátil a vydal se prozkoumat jiný roh skladiště. Ten, kde se nacházely přepravky podstatně větší a s několika dírami na každé straně. Tyhle už byly označeny jakýmsi systémem křížků, čísel a čar kterým nerozuměl. Šifry. Což by ho ani tak nevyvedlo z míry. Ne tak, jako se to podařilo závanu hniloby. Nebylo pochyb o tom, že vycházel právě z těchto beden. Proto se dal do okamžitého otvírání. A hlasitě zaklel jakmile nahlédl dovnitř. 
Tohle není přepravka na zásoby ani na náčiní! Mihlo se mu zděšeně hlavou. Vnitřek oné přepravky byl totiž pokrytý skvrnami od zaschlé krve. Na dně se nacházely nějaké kousky, které nedokázal a ani nechtěl identifikovat. V návalu vzteku odhodil bednu stranou s takovou intenzitou, až zaslechl tříštění skla. Takhle si všiml rozbité lucerny. A opodál rozloženého spaní na podlaze. Někdo tady přebýval. Dobrou zprávou bylo, že jej nemusel hledat dlouho. Všiml si siluety dvou postav. Posvítil na ně a hrdelně zavrčel. Tu jednu zahalenou postavu poznal podle erbu s lodí. Tou druhou nebyl nikdo jiný než sám Edrien Blackburn. Jízlivě se ušklíbl a ukázal zdvižený prostředníček. Než přetrhl jakési lanko a nechal se svým doprovodem teleportovat ven ze skladiště. 
,,Zdrhej, Edriene! Zdrhej! Jdu si pro tebe!" stihl Laif zařvat z plných plic, než se spustil obranný protokol a jemu se před nosem vrata zabouchla. 
Ocitl se sám, obklopený tmou a mechanismy které jeho směrem vrhaly zahnuté čepele. Několika se zvládl vyhnout. Ty další už mu ale způsobovaly šrámy a poranění. Pokud nechtěl skončit coby sekaná, musel jednat. Jeden nápad ovšem měl. Rozběhl se na druhou stranu skladiště a vložil sílu do dvou dobře mířených úderů pěstí. Prorazil do zadní stěny velkou díru. Tam žádná magická ochrana nebyla. Vítězoslavně se uchechtl a proskočil otvorem ven na světlo. Zamrkal a rozhlédl se. 
,,Tam! Utíkali tam! K dokům." křičela Tečka ze střechy a ukazovala rukou. 
,,Vydejte se do Solný, desátnice, a informujte Hlídku! Celý přístaviště se musí uzavřít. Nevypluje jediná loď. Neprojde jediná duše. Hned!" vydal jí rozkazy a sám se dal do pronásledování. 
Oběhl skladiště a vrátil se na cestu, kterou přišli do vnitrobloku. Zahnul za roh a spatřil Edrienovu kštici jak se ztrácí v davu na opačném konci ulice. Rozběhl se za ním, a za jeho doprovodem, a ve spěchu si dělal lokty nekompromisně prostor. Nízké povozy rovnou přeskakoval. Přes některé kočáry přešplhal a nestaral se o běsnění vozků nebo o to, že za sebou zanechával hluboké rýhy od drápů. Pokud nebylo možné překonat překážku horem, zariskoval a svezl se po zádech pod koly. Bez toho aby mu byl skřípnut ocas. Vzdálenost mezi ním a Edrienem se razantně snížila. Býval by po něm skočil, kdyby se s čarodějem nepřenesl dál. 
,,Zatraceně!" vyštěkl Laif nahlas a udeřil pěstí do blízké zdi. ,,Alespoň míří do doků a ne do města." 
Dostal ale nápad. Vyrazil do slepé uličky po levici a s rozběhem vyskočil na táhlou zeď. Přehoupl se přes ni a přistál v tlejícím kompostu. S nadávkami se propletl křivými uličkami a minul přeplněnou křižovatku, kterou musel obejít. Podle odhadu se ovšem jeho cesta zkřížila s tou Edrienovo. Vpadl jim do zad, čehož využil tak že zahaleného čaroděje popadnul za plášť a silným trhnutím jej přitáhl blíž. Pěstí zasáhl tvář, až maska praskla a její majitel skončil v mrákotách. Více se o něj nestaral. 
,,Jak neodbytná pijavice! Aby vás mor sťal!" vyjekl Edrien a dal se na ještě usilovnější útěk. 
,,Jménem krále stůj! Čeká tě konopný tanec!" odpověděl Laif ale dosáhl pouze toho, že se mu podezřelý opět vzdaloval. 
Všiml si ale toho, že Edrien se nesnaží zapadnout v davu. Nehledal úkryt. Ne. Uháněl přímo na rozložitá mola kde kotvily lodě. Což se zdálo jako velmi hloupý nápad, protože z města žádná loď neodpluje. Jenomže pak Laifa štípla myšlenka, že tvar té konkrétní, ke které Edrien mířil, mu byl povědomý. Došlo mu to až tehdy, co se plavidlo dalo do pohybu. Ariande. Schovaná všem na očích mezi ostatními, kotvícími loďmi kde se v záplavě stěžňů ztrácela. Jakmile rozvinula plachty, pozvolna se zvedala do vzduchu. A Laif si uvědomil že to je věru pořádný malér. Jestli totiž Edriena nezastaví nyní... Pak už nikdy. 
Bez jakéhokoliv zaváhání popadl opodál smotaný řetěz a navázal na jeden jeho konec menší, odloženou kotvu. S vynaložením nemalé síly se posléze rozběhl po mole za odplouvající Ariande, zatímco nad hlavou uváděl kotvu do pohybu, a byl si zcela vědom skutečnosti, že má jen jeden jediný pokus. Proto do následného hodu dal úplně vše. S napětím sledoval jak kus železa letí vzduchem. A téměř výskl radostí, když prorazil prosklení kapitánské kajuty, kde se zahákl. 
,,Skvělý. Co teď?" zeptal se sebe samého, jakmile poznal že celou loď neudrží ani s celou svou dračí silou. Byl táhnut z mola rovnou do ledových vod moře. Tušil, že když zabere příliš, kotva se vyrve nebo utrhne. A pak už Ariande nezastaví. ,,Aaah! U hvězd... Tak tedy jo!" 
Poddal se tlaku a s řetězem v rukou skočil do vody. Nejdříve se přitahoval. Potom už jen šplhal. Výš a výš. Zatímco Ishkensag se vzdaloval a zůstával hluboko pod ním. Cestou nahoru stihl alespoň poškodit kormidlo. Silou vůle rozdrtil několik zadních klapek. A úspěšně dosáhl kapitánské kajuty. 
Sice nestihl Ariande zastavit, ale postará se o to, aby putovala zase pěkně zpátky dolů. 

Denní chleba Hlídky III

Drby. Na celém širém světě vážně existuje jen máloco rychlejšího, než žhavý drb. Byla to jen jedna pitomá noc. Jediná noc stačila na to, aby se Ishkensagem prohnaly jako uragán zprávy o napadené strážnici. O razii na hospodu v chudinské čtvrti. O uprchlém vězni, který se teď skrývá kdoví kde. Slovo střídalo slovo, a nejlépe v rouchu diskrétnosti. Přímo z úst do ucha a za něčími zády. Gunthar Haynes, kapitán Hlídky z okrsku v Solný ulici, z toho měl jen ty nejhorší předtuchy. Kromě toho, že celou noc v podstatě nespal. Město bylo jako na trní, a ještě ke všemu byl předvolán na Centrálu. Což samo o sobě byl obrovský problém. Znamenalo to totiž, že Rudý princ bude strkat svůj dračí čenich do jeho rajónu. Bude prolézat celé přístaviště a prohledávat každý sklad či loď. A bude to jako vždy nesnesitelná osina v zadku. 
Kdyby si mohl Gunthar vybrat, vrátil by se zpátky na moře. Vrtochy vlnobití a přicházejících bouří uměl alespoň předvídat. Změny nálad Rudého prince nikoliv. Nezbývalo mu ale než zatnout zuby a zkusit to nějak přežít. Zatímco stoupal po schodech Centrály do vyšších pater, tiše vrčel a mnul si tvář na které mu začalo rašit silné strniště. Možná začínal být starý, ale elánu měl stále až příliš. Za což byl rozhodně rád. Potřeboval to. 
Vystoupal poslední schod a prošel širokou chodbou k černým dveřím, které byly vyztužené železnými pásy. Na chvilku se před nimi zastavil. Aby si sundal přilbu a trochu si učesal šedivějící vlasy. Pak na dveře několikrát zabušil pěstí a vstoupil. Pracovnu Mistra Hlídky touhle dobou zalévaly paprsky ranního slunce, které dovnitř dopadaly skrze obrovské, kulaté okno. Před ním se nacházel rozměrný pracovní stůl a nad tím se skláněl On. Princ Laif. Hleděl do papírů a potahoval z tlustého doutníku který mu visel na rtech. Kromě Třetího ze Čtyř se ale v místnosti nacházel i velitel Gal. Byla tu desátnice Tečka a čaroděj Daryan. Oba dva vypadali jako někdo kdo měl velmi neklidnou noc. Gunthar byl evidentně poslední na koho se čekalo. Odkašlal si a zasalutoval. 
,,Poslední na místě. Můžeme začít." Laif konečně zvedl hlavu od listin a hluboce potáhl z doutníku, načež jej vzal mezi dva prsty. Pokynul rukou ke Galovi.
Půl-elf se krátce poklonil a prohrábl si dlaní krátké vlasy. Otočil se k audienci a podíval se každému zpříma do očí. 
,,Situace se zdá být problematická, více než jsme očekávali, a proto je třeba začít jednat než budeme ztrácet další duše Hlídky. Či další podezřelé a svědky." Gal se zahleděl speciálně na Tečku a Daryana. ,,Sire Gunthare, byl jste předvolán protože stopy vedou do zóny vašeho působení. A také jednak i proto, aby jste se seznámil s tím, koho je třeba dopadnout." 
,,Ah... Takže veškerý ten noční brajgl směřuje do přístaviště?" Gunthar se ušklíbl a krátce se zachechtal. 
,,Těší mě, že vám to připadá zábavné. Ale měl by jste si uvědomit že právě nyní padá zodpovědnost i na vaši hlavu. Při případném selhání bych mohl snadno odvelet vaši prdel někam daleko. Do méně příjemného místa. Taková Křižovatka například. Poměrně daleko od moře, což?" Laif přimhouřil oči a probodl kapitána spalujícím pohledem. 
,,Vězeň A11 měl stanout před popravčí četou. Kdyby se tedy nestalo to, co se stalo. Říká vám něco jméno Edrien Blackburn?" pokračoval Gal a nechal otázku viset ve vzduchu. 
Gunthar to jméno rozhodně znal. Prominentní synáček z rodiny, která byla sama o sobě odjakživa problémová. Rod Blackburnů mířil do nejvyšších společenských vrstev. Akorát mu v cestě stál hazard a neutuchající chamtivost. Edrien měl být změnou k lepšímu. A bývalo by se mu i napravit rodinné jméno podařilo, kdyby se nezačal stýkat se špatnými lidmi. Záhy se k hazardu přidaly drogy a šmelení s pochybnými esencemi. Rod Blackburnů si tak přišel na pořádné jmění. Ale zlatá idylka netrvala dlouho, protože hlava rodiny se uchlastala a matka zemřela za nejasných okolností. V jejím úmrtí páchla černá magie. S veškerým dědictvím posléze naložil Edrien tak, že si na všechnu špinavou práci platil žoldáky. Pak ze dne na den zmizel ve stokách, dokud se po pár měsících neobjevil znovu v Chudinské čtvrti. Do trestního rejstříku si přidal ještě dvě vraždy, několik krádeží, a napadení veřejného činitele kletbou. 
,,Byl jsem u toho když ho zatýkali. Kdysi lord, nyní jen patetická troska, musím říci." ozval se Daryan, přikyvujíc souhlasně hlavou. 
,,A přesto nám tu trosku někdo vyfouknul pod nosem. Jediná vodítka vedou do vašeho rajonu... Gunthare!" Laif típl doutník o pozvednutou špičku svého dračího ocasu a zahodil zbytek ledabyle na podlahu. ,,Je to ubohý důkaz, ale jiný nemáme. Protože po těle zabitého svědka se slehla zem. Stejně jako po Trpaslíkovi z toho vyvýšeného pajzlu."
Hned na to se obrátil k rozměrné polici s knihami, po jejichž hřbetech přeskakoval prsty. Dokud nenalezl tu správnou. Tlustý, starý svazek vázaný v kůži. Na zažloutlých stránkách byly zaneseny všechny existující rody na území města, z období posledních tří set let. Včetně registrovaných a platných erbů. Když Laif nalistoval kapitolu pojednávající o přístavišti a okolí, nechal ji s pořádným prásknutím dopadnout na stůl a otočil ji směrem ke Guntharovi. 
,,Našeho vězně osvobodil někdo, kdo měl v erbu loď. Napadá vás, kdo by to mohl být?"
,,To je jako ukázat na horu a zeptat se, jestli poznávám nějaký z oblázků na jejím úpatí." postěžoval si zmateně kapitán Gunthar ale raději sklapl ústa a nahlédl do knihy. 
V přístavu a přístavních čtvrtích se dalo napočítat něco kolem patnácti různých erbů, které obsahovaly v jakékoliv podobě loď. Ať už se jednalo o známé hospody, o podniky s lanovím a plachtami, nebo o obchodníky kteří se zodpovídali přímo Kongregaci obchodníků. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Výběr se mohl ale zúžit, když Gunthar zkusil zavzpomínat kolik z tamních podniků mívalo s rodinou Blackburnů nějaké konexe. 
Vzpomínal si že nedaleko Solný se nacházela krčma Stará rezavá. Doupě hazardu a neustálých rvaček mezi námořníky. Majitelem byl Ork Thukk Thoin. S Edrienem se znal do té doby, než byl nucen svou knajpu předělat do hezčí formy, bez hazardu. Buď to, nebo nadobro zavřít. 
Dalším podezřelým mohl být Alberich Vastek. Dokař a vlastník několika skladišť. Nějaká z nich prý rodu Blackburnů pronajímal. Za podivných a nejasných podmínek. Kdo ví jak velkou roli v tom hrála známost. 
Posledním jménem byl Thorbalt Skandalor. Tenhle Trpaslík měl celou firmu na stavění lodí. Prý tedy tvořil hlavně obchodní a přepravní hulky. Ale říkalo se, že starý Blackburn si u něj chtěl nechat na zakázku postavit Galleonu. Ta byla nicméně pozastavena, když vyšlo najevo že celý rod se topí v dluzích a problémech. 
Nic víc Gunthara nenapadalo. Se svými domněnkami se ihned podělil a prstem ukázal na tři konkrétní erby, z nichž každý nesl loď. Nebylo to mnoho, ale muselo to stačit. 
Laif se hluboce zamyslel. Otočil se k oknu a zatímco sledoval probouzející se město, přemýšlel. Edrien Blackburn mohl mít přátele i nepřátele. Pokud byl někdo ochotný dostat ho pryč od oprátky, muselo jít o neobvyklou formu loajality. Nebo možná o ochranu výhodných investic, pokud byl zapletený v něčem velkém. V sázce ale stejně tak mohla být i osobní msta. Za neuhrazené dluhy například? Tohle byl náročný oříšek. 
Když se Laif vynadíval sevřel si kořen nosu prsty a s hlubokým povzdychnutím si promnul oči. Pak hlasitě luskl a stáhl z věšáku krátký, černý plášť, který si přehodil přes ramena. 
,,Gunthare, vraťte se na své stanoviště a informujte své lidi. Zdvojnásobte hlídky a mějte oči otevřené. Gale, ty jdi omrknout tu knajpu." rozdával rozkazy a s unaveným úsměvem pohlédl na Tečku a Daryana. Než opustil pracovnu pokynul rázně rukou. ,,No, a my tři se půjdeme podívat, jak se staví taková loď." 
,,To bych mohla mít čas na to ulovit si pár ryb, což?" šeptla s jízlivým ušklíbnutím Tečka, zatímco uháněla za princovými zády a brala schody Centrály po dvou. 
,,Nepokoušej svoje štěstí. Životů máš už jen šest." připomenul jí Daryan pohotově. 

Jestliže v celém městě existovalo jedno místo, které obzvláště neměl rád, nebyly jím v žádném případě stoky či zapadlé uličky chudinských bloků. Ne. Byl to právě přístav. Sice skrze něj proudilo bohatství a poznání z jiných končin. Ale také do města různé lodě přivážely problémy. Spoustu problémů, proti kterým byly mnohdy rozjaření námořníci to nejméně podstatné. Pokud se nějací šmelináři pokoušeli dostat své zboží pryč, přístav byla vždycky volba číslo jedna. 
Laif se zastavil uprostřed široké ulice a zhluboka se nadechl slaného vzduchu, v němž se mísila rybina s tlejícími řasami. Krátce pohlédl na hejna vřískajících racků nad hlavou. Načež se zaměřil na mola u kterých kotvily velké a malé lodě. 
,,Hle! Támhle kotví Stříbrná holubice. Dobrodružná to loď směřující do Kelatu, a pak ještě dál k Loranijským břehům." výskl nadšeně Daryan a ukázal holí k přídi ohromující plachetnice. ,,Nalodit se tak znovu na palubu takové nádhery." 
,,A zemřít potupnou smrtí v bouři nebo v čelistech nějaké mořské obludy. Kdybych se měl někdy plavit na vodách, nebyly by mi dána křídla." utrousil Laif cynicky a vytáhl si z hrudní kapsy pouzdro, z něhož si vytáhl ubalenou cigaretu. Zapálil si ji plamínkem stvořeným v dlani. ,,Nechte si snění na později a pokračujme. Máme práci." 
,,Ty jsi se někdy plavil do Loranie?" zeptala se Tečka a pohlédla na Daryana zvědavýma očima.
,,Kdysi dávno když jsem byl ještě mladé ucho a měl jsem před sebou pátý ročník svých studií." Daryan si pyšně přitiskl hůl na hruď tak prudce, až se zelený plamen v lucerně zachvěl. ,,Tehdy jsem potřeboval získat praxi. Vypomáhal jsem na starobylých vykopávkách nedaleko Ulsei Bantai." 
,,Pff! Se máš. Já navštěvovala akorát skládku za městem, kde jsem proháněla krysy." Tečka zakoulela očima a přitáhla uši k hlavě. 
,,I to zní jako zajímavé dobrodružství." zasmál se krátce Daryan. 
,,Svým způsobem. Pak ale vytvořili alianci s Potkanoidy a už mi nedovolili se přiblížit." pokrčila drobnými rameny. 
,,Jaké kreativní řešení problémů, desátnice. Mám připomenout, že nejsme na výletě?!" podotknul Laif z popředí a střelil po těch dvou pohledem, než spálil špaček cigarety v zavřené pěsti.
Potřásl nevěřícně hlavou a s nevrlým oddychnutím se zadíval na vzdálené, strohé střechy budov do kterých se ukládalo zboží a materiál. Objemná, rozložitá skladiště nepotřebovala být krásná. Stačilo že jsou hlídaná a zabezpečená. Mnohá z nich bylo třeba obejít spletitými uličkami.

Thorbaltova loděnice se posléze nacházela dál na jihu, a trvalo zhruba půl hodiny než se k ní Laif se svou skupinou dostal. Byl to jeden velký areál, oddělený od městských domů zděným plotem. Dovnitř bylo nutné projít skrze okázalou bránu kterou hlídaly dvě budky se strážnými. S těmi se Laif nenamáhal ani mluvit. Prostě jen pozvedl odznak Mistra Hlídky a bez zábran proklouzl pootevřenými vraty. 
Na druhé straně byla ihned k vidění rozpracovaná torza přepravních lodí, kolem kterých se pohybovala spousta dělníků. Někteří ustali v práci aby mohli pozorovat náhlé dění. Ale tohle nebylo to, co Laifa jakkoli zajímalo. Ne. Svoji pozornost přesunul k obřím halám kde byly lodě čekající na spuštění na vodu. Opodál byla ještě čtvrtá, ale ta měla vrata i okna zatlučená prkny. 
,,Tečko! Nové rozkazy. Pojď sem." přitáhl si bez otálení kočku za paži blíž a pošeptal jí pár slov do ucha. 
,,Uhm..." Tečka se nejprve zatvářila zmateně a nechápavě. Ale pak nastražila uši a narovnala se. ,,Rozkaz, pane!"
,,Sire... Co přesně... Máte v plánu?" zeptal se opatrně Daryan. 
,,Jen své způsoby, jak jít k věci. Zachovej trpělivost a klid, hůlkaři." ušklíbl se Laif a chvilku sledoval jak Tečka mizí vraty kamsi ven. 
On sám vyrazil do útrob loděnice. Haly, na jejichž štítech se pyšnila loď obklopená pracovními nástroji, byly též plné pracujících. Tentokrát ale Hlídka způsobila pozdviženi podstatně více když se procházela podél obchodních hulků, kterým scházely už jen poslední úpravy. Nebylo tu nic moc extra zvláštního. Jedněmi dveřmi dovnitř proudil materiál určený ke stavbě. Druhými se vynášel odpad a zbytky. Strop byl ověšený lanovím a kladkami. V jednom rohu vyčkávaly naskládané sudy se smolou, která měla obzvláště výrazný zápach. Víceméně to samé bylo k nalezení i ve druhé, vedlejší hale. Tam už začal být povyk pracovníků výraznější. Částečně i proto, že na místo dorazil udýchaný a uspěchaný majitel loděnice. Thorbalt Skandalor. Trpaslík se kymácel jako jeden ze sudů a tvář měl pod šedivými vousy celou brunátnou. 
,,Co tady u všech ďasů pohledáváte, vy Hlídkařský psi?!" vykřikl nahlas. ,,Nemáte žádný právo si sem jen tak vlízt a šmejdit mi tady!"
,,O tom, na co mám a nemám právo, si rozhoduji sám. Na vaši firmu je uvaleno podezření. Je třeba ji prověřit." odpověděl Laif aniž by hnul brvou, natož věnoval Trpaslíkovi jediný pohled. Byl zaujatý téměř dostavěným hulkem. 
,,Podezření? Jaké podezření? Budu si na vás stěžovat!" vyprskl Thorbalt a zrudnul ještě více. ,,Nemáte právo!" 
,,Podezření na zločinné jednání. Podezření na ukrývání zločince." teprve nyní po něm Laif střelil pohledem. ,,Ale hej... Jestli jste se neprovinil, nemáte se čeho obávat. Ne? Klidně si běžte stěžovat přímo králi." 
,,Jaké zločinné jednání? Jaké ukrývání zločince?! Co to tady doháje melete, vy... Vy..." Thorbalt několikrát naprázdno otevřel a zavřel ústa. 
,,Páni! Že je tady ale slušná ozvěna. Zaposlouchejte se a nechte si má slova znovu projít hlavou." Laif mávl rukou a ztratil o Trpaslíka zájem. 
Prošel třetí halou, ale ta byla prázdná. Žádná loď zde nevyčkávala na spuštění ani na opravu. Místo toho zde byla hromada odložených beden. Normálně by každá měla vypálené číslo a přepravní kód. Ale tyhle kdosi ohobloval do hladka a do čista. Snad aby se mohly znovu použít na něco jiného. Neodolal pokušení a jedné s využitím kostěné čepele na špičce ocasu vypáčil víko. To poté oderval prsty a nahlédl dovnitř. Prázdná. Ale přesto plná. Strašně odporného zápachu. Maso? Hniloba? Ať to bylo cokoliv, někdo ji nevyčistil moc dobře. 
Hmmm... Tohle není úplně obvyklé vybavení loděnice. Pomyslel si Laif v duchu a zariskoval otevřením ještě jedné další bedny. I ta byla prázdná. Akorát zachytil slabounký náznak... Asi citrusy? Ovoce? 
,,Na co tohle je?" zeptal se Thorbalta, kterého měl neustále za zády. 
,,To jsou bedny, které jsme vyložili z lodi co jsme tu nedávno opravovali. Čekáte, že snad v některý je ten zločinec?" Thorbalt se pohrdavě usmál. ,,Tak si je votevřete klidně všecky. Venku je dalších padesát."
,,Samozřejmě. I na to dojde." s tichým zavrčením se Laif od bedny odtrhl a opustil halu aby se zastavil venku na dlážděné ploše. Založil ruce v bok a chvíli hleděl k nebesům. Pak sklonil hlavu a poklekl. Prsty nabral prášek který ho zaujal. Nebyl jen mezi spárami. Byly jím totiž pokryté i ty venkovní bedny, o kterých Thorbalt mluvil. Jenže to nebyla hlína. Nebylo to zdivo ani špína. Červený písek. Laif si nikdy nevšiml, že by byly pláže v okolí Ishkensagu červené. Otočil hlavu k zabarikádované čtvrté hale. 
,,A tam uvnitř? Co tam je?" zeptal se Trpaslíka. 
,,To je jen další hala která prochází rekonstrukcí. Rozšíření. Bude to náš nový dok. Musím vás zklamat, princi. Stále žádní zločinci. Je prázdná." zachechtal se Thorbalt a zakroutil hlavou. ,,Můžete už se konečně sebrat a vypadnout?! Zdržujete mě a mý chlapy od práce! Utíká mi zisk!"
,,Takže rozšíření, jo?" přikývl Laif a krátce naklonil hlavu ke straně. 
Na tom možná mohlo být něco málo pravdy. Mohl mávnout rukou a odejít s tím, že selhal v pátrání. Jenže měl takový pocit, že něco tady nehraje. Tenhle dok se od vody nacházel podstatně dál než zbylé tři. Působilo to spíše jako odkladiště než budoucí místo pro opravu lodí. Vykročil vstříc vratům zabezpečeným prkny a byl naprosto odhodlaný podívat se dovnitř. 
,,Otevřít!" přikázal nekompromisně. 
,,Otevřít? A proč bych to jako dělal?! Vy jste snad hluchý? Říkal jsem vám přece..." 
Thorbalt svá slova nedořekl. Zbledl totiž jako stěna, když se k němu Rudý princ otočil s očima žhnoucíma jako horoucí hlubiny pekel. Pozvedl ruce v obraně a jak couval zpátky, klopýtl a spadl na záda. 
,,U všech zasraných hvězd... Tak už si vyžeňte z uší tu ozvěnu, Thorbalte!" vyštěkl Laif z plných plic, zdvíhajících se vztekem. ,,Vážně mi začíná docházet trpělivost s vaší vadou sluchu! A já se nebudu opakovat!" 
,,Ale... Ale... Ale..." koktal úplně bílý Thorbalt, neschopný se byť jen pohnout. 
,,Můj lorde, takové jednání nemusí být úplně moudré. A nutné." podotknul ve vší opatrnosti Daryan. 
,,Děkuji za radu. Vrátím se k ní, až mě to bude zajímat." Laif jeho slova odmávl paží kamsi pryč a pouhou silou vůle strhal prkna z vrat dolů. ,,Co si jeden neudělá sám..." 
Uchopil veliká madla a otevřel dokořán. Do tváře ho zprvu uhodil chlad a zatuchlý vzduch nevětraných prostor. Dovnitř dopadalo jen málo světla. I přesto zahlédl nějaké nejvýraznější objekty. Další začištěné přepravní bedny. Vozíky s nářadím a s materiálem na opravu lodí. Lešení které se táhlo kamsi nahoru. Když zvedl hlavu, uvědomil si že tato hala je uvnitř podstatně mnohem větší. Zvenčí její velikost klamala. Přelétl pohledem kladky a zaregistroval jakási zvláštně zahnutá ramena podpírající střechu. Když se zhluboka nadechl, cítil pach oleje. Nejvíce však přitáhl jeho pozornost ovládací pult s několika pákami. Přeběhl pomalu prsty po runových znacích vyrytých na štítkách a schválně zatáhl za páku pod kterou bylo napsáno "Střecha". Počítal s tím, že se nestane nic. Jenže vysoko nad hlavou se mu ozvalo zarachocení, jak začal systém ozubených kol pracovat, a celá střecha se začala dělit na části a otvírat do stran. Laif nevěřil vlastním očím, a nechápal proč by loděnice potřebovala cokoliv takového.  K čemu? 
Když už ale nyní dopadalo dovnitř mnohonásobně více denního světla, mohl Laif spatřit že na podlaze se nacházejí porůznu kaluže oleje, od kterých se táhly vyježděné koleje. Ven a zpátky dovnitř, k systému lešení. Celá hala v denním světle působila jako další suchý dok, který se ale stále aktivně používá. Co víc... Nánosy červeného písku byly i tady. 
,,Inu... Doufám, Thorbalte, že pro tohle máte opravdu dobré vysvětlení. Neříkal jste, že ta hala je prázdná?" otočil se Laif k ještě bledějšímu Trpaslíkovi a zatnul pěsti tak silně, až mu začaly klouby žhnout. ,,A být vámi, mluvil bych pravdu. Jedna další výmluva a přísahám, že vám zlomím rypák."
,,Uhm... Tedy... Jak bych to... Je to... Pokus. Ano, pokus! O nové, lepší..." mumlal nesourodě Thorbalt zatímco si rukávem otíral zpocené čelo.
,,Pánové! Moc se omlouvám, že vás ruším." ozvala se znenadání Tečka, která se vynořila zpoza rohu jako duch. S veselým uculením lajcky zasalutovala a otočila se ke svému nadřízenému. Natáhla ruku s pár dokumenty a s knihou. ,,Udělala jsem jak jste žádal. Jedna zašantročená účetní kniha a malý bonus z trezoru. Myslím, pane, že to CHCETE vidět." 
,,Prosím?! Vy... Vy jste se... Vy jste se mi vloupali do trezoru?!" Thorbalt se překvapivě rychle probral z šoku a skočil po účetní knize. 
Ale Laif byl mnohem rychlejší. Vytrhl ty věci Tečce z rukou a propálil Trpaslíka pohledem, než jimi začal listovat. Tečka měla pravdu v tom, že tohle rozhodně bylo něco, co chtěl vidět za každou cenu. Tohle bylo přesně to, co musel a co potřeboval vidět. Když skončil s papíry, plnými technických nákresů, zalistoval do účetní knihy. Probíhal stránkami v rychlosti a četl mezi řádky. Nakonec knihu zaklapnul a se zachrčením, ve kterém se mísilo utrpení a vztek, si prsty sevřel kořen nosu. 
,,Vy jste postavil loď, fregatu, která zvládá plout vzduchem." konstatoval Laif fakta. 
,,Experimentální typ." oponoval Thorbalt. 
,,Vyzbrojil jste ji, a ani vás nenapadlo nechat ji zaregistrovat u příslušných orgánů!" Laifův hlas přecházel do křiku. 
,,Bylo mi vyhrožováno, ať to nedělám! Má hlava byla na špalku!"
,,A víc jak třikrát jste ji tady opravoval! V tom jste taky neměl na výběr, Thorbalte?" nechal otázku viset ve vzduchu a na odpověď ani nečekal.
Než Thorbalt totiž vůbec otevřel ústa, Laifovo koleno vystřelilo vpřed a setkalo se tvrdě s vrásčitou tváří. Trpaslík spadl na záda a málem předvedl okázalý kotrmelec vzad. Než se přetočil na bok a začal plivat krev, kterou ohodil Daryanovy boty. Čaroděj naprázdno polkl a ustoupil. Bez jakéhokoliv zájmu se do tohohle plést. 
,,Jaký typ nákladu ta loď převážela?" zeptal se Laif a propaloval Thorbalta pohledem. Z jeho strany už ale nepřišla žádná odpověď. Buď vypovídat odmítal a nebo se bál. Ale na tom už nyní beztak nezáleželo. ,,Dobrá. Šetřete si dech pro soudní jednání. Jménem krále a Hlídky Ishkensagu vás zatýkám. Podezření na pašeráctví. Za nelegální výrobu zbraní a zařízení. Za napomáhání cízí straně. Snad máte radost. Pár desítek let si žádnou další loď nepostavíte." 
S tím se od něj Laif odvrátil a přenechal zatčení Daryanovi. Vyrazil pryč z loděnice a cestou ven znovu a znovu procházel ty technické nákresy. Ta loď se jmenovala Ariande. Mělo na ní sloužit třicet až čtyřicet duší a očividně byla stavěná tak, aby přežila dlouhou cestu. To by vysvětlovalo kde se tu vzal ten cizí písek. V účetní knize nebylo přímo psáno, pro koho bylo něco takového vyrobeno. Byla tam jen obří suma a tři páry iniciálů, což by nasvědčovalo tomu, že se na ni složilo více stran. Jedno políčko patřilo písmenům E. B. a tam už Laif tušil o koho se jedná. Poslední nezodpovězenou otázkou bylo, kde si ten zmetek přišel k takovému jmění. Čím. Skrze koho. 
,,Pane?" ozvala se náhle Tečka za jeho zády. 
,,Desátnice..." 
,,Pane, jen bych chtěla říct... Asi nemám úplně dobrý pocit z toho, že jsem musela obejít zákon k získání evidence." dodala ztěžka a velmi se u toho ošívala. 
,,Rozumím." Přikývl Laif a otočil se k ní. ,,Když oni nehrají fér, proč bychom my měli? Účel světí prostředky. A možná vám to nepřijde správné, ale bez té evidence bychom pravděpodobně netušili co nám to tu lítá nad hlavou. Vedla jste si skvěle, desátnice." 
,,Děkuji... Teda... Děkuji, pane!" Tečka zasalutovala a napřímila se. ,,Co bude teď?" 
,,Teď... Hmm..."
Laif se zamyslel. Zasunul si mezi rty další ubalenou cigaretu a znovu nahlédl do účetní knihy. Byla tam naštěstí zapsána i suma za přijatý a za vyřazený náklad. Cokoli, co se odepsalo, se přesouvalo mimo areál. Sklad číslo 4, kde měly bedny z lodí vyčkat na další zpracování. A sklady pod sebou neměl nikdo jiný, než druhý podezřelý. Alberich Vastek. 
,,Teď nás čeká ještě jedna pochůzka. Snad poslední." zapálil si cigaretu a hluboce potáhl. Pohybem paže dal pokyn a vyrazil jako první do uliček přístaviště. A neustále přemýšlel. Ariande. Prototyp vzducho-plachetnice. Jak dlouho se asi vyhýbala odhalení? 

Denní chleba Hlídky II

 ,,Byl to jeden jediný úkol!" vyštěkl Gal nahlas zatímco přecházel sem a tam jako lev zavřený v kleci. ,,Zlenivěli jste, Marku! Nechali jste se takhle hloupě zaskočit!"
Mark zlobu vysoce nadřízeného kapitána snášel statečně, ačkoliv měl tvář velmi apatickou a nesmírně bledou vlivem ztráty krve. Teď už byl alespoň v rukou zkušeného ranhojiče. Ale i tak na tom byl jako zpráskaný pes. Přesto v sobě nalezl dost síly na to, aby se posadil a pokusil se vytáhnout z rukávu pár vlastních, nějakých karet kterými by mohl zmírnit hanbu uvrženou na jeho hlavu. 
,,Sire, je mi to nesmírně líto. Ale..." naprázdno polkl. ,,Velmi těžko se bojuje s nepřítelem který skáče ze stínů. Neslyšel jsem je ani přijít. Pane..." 
Tečka to rozrušeně pozorovala zpovzdálí. Musela sedět trpělivě na místě protože jí zdravotní sestra vytahovala střípky skla z drobnějších ranek. Střihala kočičíma ušima a zlobně cenila tesáky jak jí celá tahle situace štvala. Netrpělivě vyskočila na nohy v okamžiku, kdy léčebná procedura konečně skončila, a opatrně našlapovala vstříc chátrající strážnici. V naději že by třeba mohla nalézt nějaké stopy, kterých si jiní nevšimli. Ale u vchodu ji zastavila mohutná pracka svalnatého Minotaura, na jehož hrudi se blýskal zlatý odznak Hlídky. Náležel profesionálnějším oddílům z vnitřního města. Tečka měla pouze bronzový. Poněkud zasmušile k němu sklonila pohled, a zas vzhlédla k Minotauru. Ukázala dlaněmi dovnitř strážnice. Když Minotaur rázně zavrtěl býčí hlavou, pochopila že nemá cenu se ani snažit. Ten ji nepustí. S povzdychnutím tedy spojila ruce za zády a nastražila uši. Minimálně nakukovala co se tam vůbec děje. Poznala hlas. Seržant Barika. Orkyně lezla po kolenou a prozkoumávala podlahu. 
,,Stopy jsou tady díky krvi vidět fakt pěkně. Přišli hlavním vchodem. Bez debat. Je tam i trocha hlíny. Starej Tuk to schytal naplno." Barika si oprášila ruce a vstala. 
,,Oslepili ho a zasáhli sukovicí. To byli minimálně dva. Třetí pak skočil stíny za velitele Marka, a vrazil mu dýku do boku. Šikovná kooperace. A velmi děsivá." pokračoval čaroděj v modrém rouchu, který si vše zapisoval do malého bločku. Pokud zrovna nezapisoval, ohryzoval druhý konec tužky nebo se jí drbal za uchem. V podpaží se snažil držet hůl, na jejímž vrcholu seděla kovaná, pětihranná lucernička. Plápolal v ní namodralý plamen. 
,,Nebojte se těch, kdo kráčí skrze stíny." Ozval se z kouta nevzrušený, hrubý hlas prince Laifa. Ukousl jeden konec doutníku a zapálil si ho rozžhavením dlaně. Několikrát hluboce potáhl. ,,Bojte se spíš toho, co se pohybuje za nimi." 
,,Ah... Ano, pane! Polepším se v úsudku, pane!" čaroděj zasalutoval, čímž upustil svou hůl na podlahu kde hlasitě zařinčela. Nemotorně se pro ni zvedl. 
,,Dej to sem, Daryane." Laif k němu natáhl ruku, ale spíše mu zápisník netrpělivě vytrhl z prstů. Ihned začal obracet stránky. Na některé poznámky hleděl déle než by bylo nutno. Přemýšlel. ,,Hmmm... Žalář. Jeden raněný, jeden mrtvý. Cela A11 prázdná. Takže ho potřebovali živého. Dobrý vědět. A hledáme někoho, komu se kočka podepsala na xichtě. Teda za předpokladu, že si to ten bastard nenechá vyléčit kouzlem." 
,,Je to poměrně specifické zranění. Jestli ten dotyčný navštíví nějaký chrám nebo oficiálního ranhojiče, bude o tom zajisté nějaká informace." Daryan pokrčil rameny a s mírným úsměvem si rukávem vyleštil stříbrný odznak Hlídky. ,,Samozřejmě... Jestli se bude ale spoléhat na kriminální živly, což je velmi pravděpodobné..." 
,,Tak bys měl pohnout prdelí, a začít se vyptávat. Tohle bude tvoje starost." Laif hluboce potáhl z doutníku a vrátil čaroději zpátky jeho zápisník. Pak si všiml venku Tečky a zamyšleně přimhouřil oči. Ukázal na ni prsty, ve kterých svíral doutník, a zvýšil hlas. ,,A TY si začni vzpomínat, koho jsi přesně viděla. Protože půjdeš s ním. Snad poznáš výsledek své práce." 
Tečka přitáhla uši k hlavě a vyděšeně otevřela oči dokořán. Veškerá její energičnost byla rázem pryč jak ji po páteři přejelo nepříjemné mrazení. Odhodlala se alespoň k úkloně. 
,,Rozumím, pane! Ale... Pane. Můj předchozí případ..." 
,,Tohle je teď váš případ." přerušil ji Laif nevybíravě a tlumeně zavrčel zpoza zatnutých zubů. ,,Priority, desátníku Tečko. Priority. Očekávám nějaké výsledky co nejrychleji. Věřím, že mne nezklamete." 
,,Ne, pane! Vynasnažím se, pane! A-ano, pane!" Tečka v návalu nervozity zasalutovala a narovnala se do plné výše. 
,,Radši už pojď." zašeptal Daryan když procházel kolem, a popadl ji jednou rukou pod paží. 
Tak trochu ji za sebou táhl jako hadrovou panenku, když společně s ní v rychlosti přecházel nádvoří a mířil hlouběji do stísněných uliček, kde na nerovné dlažbě jeho hůl kovově klepala s každým krokem. 

Tečka nebyla ani trochu ráda, což dávala každou chvilku najevo krátkým odprsknutím nebo zpruzeným povzdychnutím. Propalovala čaroděje zezadu pohledem a hodnotila každou píď jeho lidského těla, či každý lem kouzelnického oděvu. Daryan byl čerstvě oholený a působil mladě. I když těžko říct, protože čarodějové byli vždycky mnohem starší než se zdálo. Očividně o sebe rád pečoval. Podle vlasů sčesaných dozadu a natřených pomádou. Silný musel být také dost. Jeho hůl působila těžkopádně, a přece si s ní točil v rukou s lehkostí, jako kdyby byla pouze ze dřeva. Na prsou měl erb se zkříženými hůlkami, a pod ním tři hvězdy. Tečka si matně vzpomínala, že samotný Arcimág jich míval šest. Takže Daryan byl minimálně celkem dobrý čaroděj. 
,,Tečko, úplně cítím jak se do mě tvé oči zabodávají. Jestli něco chceš, řekni to." promluvil Daryan náhle a zastavil se. Nechal svou hůl stát na místě a v hloubavém zamyšlení si promnul tváře. ,,Achjo. Dostat takový úkol a hned s tebou."
,,No jo. Já s tebou taky dělat nechtěla." Tečka jízlivě vycenila tesáky a zastřihala ušima. ,,A hle... Jsme tady oba dva. Společně. Jupí! Doufám že aspoň tebe napadá co dělat. Protože mě vůbec."
,,Potřebuju přemýšlet." Daryan pozvedl ruku na znamení, aby byla zticha a začal kroužit kolem své hole. Uvažoval. 
Indicií bylo málo. Ale nějaká vodítka dát dohromady zvládl. Vězeň A11 měl nějakou cenu živý. Ti muži, kteří si pro něj přišli, disponovali speciálními schopnostmi. To znamená že to byli buď zvláštní žoldáci nebo odpadličtí čarodějové bez kouzelnického povolení. A takoví se nacházeli zásadně daleko mimo zákon. Z města se uprchlý vězeň dostat nedokázal. Nemohl. Nestihl by to. Tudíž se musel zašít někde v něm. Otázkou bylo jestli ve vnitřním nebo ve vnějším městě. Ale... Ne. Ani do vnitřního města by vězně nedokázali propašovat. Museli by projít Centrálou nebo jiným, ostře hlídaným bodem. Říkalo se, že pod svícnem je největší tma. Jenže to tak úplně neplatilo v Ishkensagu. Tady byla největší tma co nejdále od svícnu. Co nejhlouběji pod ním. 
,,Možná mám tušení kam se zajít podívat. Zkusíme hodit oko do Dřevírové."
,,Dřevírová ulice? Ses snad posral?! Tam nás zabijou a stáhnou z kůže." Tečka zatřásla nevěřícně hlavou. ,,Je nějaký důvod proč tam chodí veteráni a ne nováčci." 
,,Mhm. Tak ještě že jsem čaroděj a ne nováček." ušklíbl se Daryan pobaveně a natáhl si na ruce kožené rukavice. Načež popadl svoji hůl a otočil se zostra na patě. 
,,Ale já mám svůj kožich ráda..." postěžovala si Tečka polohlasně. Nakonec jí ovšem nezbývalo než se vydat v Daryanových stopách. Ale hlasitě u toho nadávala a proklínala celý svůj dnešní den. Nejhorší na tomhle všem byla skutečnost, že se den přehoupl ve večer a střechy tak začalo zalévat narudlé, zapadající slunce. 

Dřevírová ulice se nacházela v jihovýchodním cípu Chudinské čtvrti, a celkem oprávněně spadala do kategorie jednoho z nejméně bezpečných míst města. Tvorové, kteří se zde usadili, využívali každičký metr volného prostoru. Proto se v okolních místech ulice pozvolna napojovaly na systém kanalizací, kde vznikaly další zmáčknuté, stísněné komunity. Když nebylo možné stavět pod zemí, řemeslníci natahovali chaotické a chatrně vyhlížející budovy do výšky. Následně někoho napadlo je přes ulici spojovat. Místo lávek a mostů tudíž rostla další a další obydlí, která postupně zakrývala cokoliv co se nacházelo dole. Z Dřevírové ulice se tak stal jeden gigantický, bizarní tunel. Kdo tudy hodlal projít, mohl snadno nabýt dojmu že vchází do chřtánu červa ze dřeva a haraburdí. Za bílého dne tu panovala tma. Jakmile přišla noc, byla ta tma absolutní a hustější než mlhy ve hvozdech po deštích. Jediným osvětlením zde byly fosforeskující houby, které naštěstí rostly téměř všude. Místní ponocní je umisťovali do zdejších lamp, či je sami využívali v přenosných lucernách. A jelikož bylo nesmírně snadné se v této části města ztratit, scházela se zde nejrůznější smetánka kriminálního podsvětí. Ne nadarmo to tu bylo plné Goblinů, Skřetů nebo kříženců a vyvrhelů které odmítly klany. 
Daryan se zastavil na samém prahu Dřevírové ulice a chvíli hleděl nad sebe. Zaujal ho dřevěný, vývěsní štít který kdesi tam vysoko vrzal ve větru. 
,,Ugh! Ten smrad je tu příšerný." Postěžovala si Tečka a zakryla si nos rukou. 
,,Vůně domova, ne? Vyrostla jsi přece v téhle čtvrti." poznamenal Daryan. 
,,Vyrostla jsem ale o kus dál. Tam, kde máme alespoň oblohu nad hlavou. Ne v Dřevírové! Tady ti vrazí rezavý nůž do zad jen pro pár hezkých bot." Tečka se ostražitě naježila. 
,,Proto jsme tu dva, abychom si vzájemně hlídali záda. Tak pojď." 
Daryan neměl ale bohužel moc tušení kde začít s pátráním. Protože Hlídka byla v těchto místech velmi nevítaná, nikdo se nebude namáhat s nimi přespříliš spolupracovat. Pokud se pokusí ptát kolemjdoucích, rozkřikne se že tu po něčem čenichají. Musel se tedy oddat pozorování okolí. A že měl co sledovat. Kromě běžné existence místních obyvatel pozoroval kterak se přímo na ulicích odehrávají šarvátky. Nejčastěji mezi Gobliny, kteří se prali o odpadky nebo o blýskavé cetky. Několikrát spatřil jak si karbaníci rozbili čelisti po hře kostek či karet. Kromě bezdomovců a tuláků vnímal kam mnozí takhle na prahu noci putovali. Díky tomu si vytipoval hned několik zdejších hospod kde bylo celkem živo. První se zdála být celkem decentní a působila i čistě. V rámci zdejších možností. Do Daryanova pátrání ale moc nezapadala. Druhá se nacházela na druhém konci ulice. Zaplivaná, slizká díra kde bylo spíše víc mrtvých krys než štamgastů. Tam nemělo cenu se zdržovat. Třetí a poslední místo se nacházelo vysoko nad zemí. Veselý barel. Krčma která působila stejně bizarně jako celá Dřevírová ulice. Složená ze všeho možného co přišlo stavaři pod ruku. Venku za nesourodými okénky už panovala noc. I tady prostor osvětlovaly lucerny plné fosforeskujících hub. I tak zde panovalo příšeří ve kterém se siluety štamgastů snadno ztrácely. 
Daryan si přisedl k baru a opřel o něj svoji hůl. Barman, starý a šlachovitý Trpaslík, na něj svým jediným okem pohlédl a flusl do sklenice kterou leštil hadrem. Jestli toto nebylo známkou absolutního pohrdání, tak těžko říct co by jí být mohlo. 
,,Hlídačský nevobsluhuju." utrousil barman ihned. 
,,Neobsluhujte. Ani to nežádám. Ale..." Daryan hodil na bar zlatou minci a sledoval jak Trpaslíkovi zablýsklo oko zvědavostí. ,,Slyšel jsem že by se tu dala najmout nějaká síla na jistý druh... Práce."
,,By mě zajímalo z jaký prdele ste todle vytáhli, ale možná je to pravda. Možná neni." Trpaslík shrábnul minci svou obří tlapou a zvědavě do ní kousl. ,,Kejpa druh práce máte?"
,,Řekněme třeba... Únos. Je tady jistá osoba, která musí zmizet. Budu velmi vděčný, když mi někoho doporučíte." Daryan dal na bar nenápadně další zlatou minci, která okamžitě byla zmizena barmanem. 
,,Heh! A zrovínka máte štěstí. Támhleten pytel v rohu dělá únosy." Trpaslík ukázal na opačný konec místnosti. 
Daryan se tím směrem otočil a spatřil postavu muže, který se na něj upřeně díval. Člověk. Vypadající jako žoldák. A jelikož stál poblíž svítících hub, bylo možné spatřit na jeho tváři čtveřici výrazných, nezhojených škrábanců. Ani se je nesnažil skrývat. Jen se díval a vítězoslavně se ušklíbal. Než Daryan stihl jakkoliv zareagovat, Tečka vedle něj vykřikla a strhla ho prudce k zemi. Nad hlavou se mu totiž mihla lahev alkoholu, která by mu jinak bývala rozbila lebku. 
,,Zdrhá!" Tečka vyskočila na nohy a pustila se za žoldákem, který se hnal kamsi pryč z krčmy. 
,,Nenech ho utéct!" Daryan popadl ze země svoji hůl a vyhnul se dalším lahvím, které po něm vzteklý barman házel. S ním si to vyřídí později, protože nebylo pochyb na čí straně byl. Teď se ale soustředil na cestu před sebou. 
Mezi budovami ve výškách vedly systémy úzkých, matoucích koridorů. Za jedním rohem byly další dva které vedly někam úplně jinam. Musel si svítit na cestu magickým světlem v lucerně na své holi, aby nezakopával o schoulená těla tuláků či o noční obyvatele. Následoval zvuky výkřiků a rozbíjených věcí. Rámus jak cosi těžkého padalo na zem. Seběhl krátké schodiště, jen aby se po chatrných žebřících dostal zas o nějaký kus výš na úroveň střech. Tam koutkem oka zachytil zablýsknutí nože, kterému se vyhnul jen tak tak. Dotyčného drzouna odpálil stranou výbojem namodralé energie, kterou vypustil z hole. Kovovým tělem následně odrážel další zubaté zbraně. Čelil několika zamaskovaným zabijákům u kterých nedokázal rozpoznat jestli se jedná o lidi nebo o Skřety. 
,,Je mi líto... Že na vás nyní nemám čas. Později přátelé!" Ustoupil a silou vůle zatarasil cestu shozením malé nádrže na vodu. 
Byl úplně ztracený a netušil kam se vydat nyní. Nesměl se ale zastavovat když měl nepřátele v patách. Proto se rozhodl skočit do blízkého, pootevřeného okna. Vyděsil několik obyvatel když proběhl jejich stavením. Dostal se ale na širší uličku. Zkusil běžet spíš výš než níž. 
,,Tečko!" vykřikl nahlas. 
,,Tady!" Ozvalo se zpovzdálí. Odněkud zprava, odkud se ozývaly i hlasité rány, výkřiky a zvuky boje. Zahnul za nedaleký roh a snažil se ty zvuky následovat. Na křižovatce pokračoval rovně. Na dalším křížení cest... Se mu zčistajasna před obličejem mihla šmouha, kterou následovala jiná, mnohem menší. Poznal však ten kočičí ocas. Bez váhání se vydal v jejich stopách a uháněl také co mu síly stačily. Žoldák vpadl do bočního vchodu a probíhal nízkým stavením. Strhával za sebe Gobliny, kteří nedokázali uhnout včas, a rozrazil jediné dveře které v té místnosti byly. S výkřikem se ale zarazil, protože na druhé straně nebylo nic. Jen výhled na město a strašlivá cesta dolů. Ve snaze nespadnout se zaklonil a mával rukama. Zachránila ho až Tečka která ho lapla za opasek. A Daryan který popadl Tečku za hranu kyrysu. 
,,Kdo si tě najal, hajzle?! Kde je vězeň A11?!" vyjekla zlobně Tečka aniž by se snažila jakkoliv vtáhnout žoldáka do bezpečí. Ne. Držela ho pěkně na hraně. 
,,To nemůžu jen tak říct! To nejde!" protestoval muž. 
,,Ne jo? Ten pád dolů bude dlouhej. Možná proletíš střechou nebo se nabodneš na něčí komín. Ale jestli se ti tohle líbí víc..." Tečka se ušklíbla a povolila sevření opasku. 
,,Hej! Hej hej! Ne! Dobrá... Oukej? Nevím jméno, ale ten člověk měl erb s lodí. Zaplatil nám abychom dostali vězně ze strážnice." mluvil žoldák urychleně. 
,,Kde je ten vězeň teď? Vyplivni to a můžeš jít." dodal Daryan. 
,,Nevim, sakra! Vlez do stok a to byl šmitec. Přísahám!" 
,,Jak vypadal ten dotyčný? Detaily, výšku, coko..." Daryan nestihl dokončit protože ucítil jak do jeho zad někdo silně vrazil. Byl natlačen na Tečku, která vrazila do žoldáka a sama vypadla ven ze dveří. Před pádem ji zachránilo jen to že zaryla drápy do dřevěného rámu. Zatímco Daryan měl namále, pro jejich svědka to byla bohužel konečná. Tma tam venku ho pohltila naprosto a navždy. A ten, kdo se pokusil zabít všechny naráz, za sebou zanechal jen zvířený prach. Jako kdyby zmizel lusknutím prstů. 
,,Doprdele! Náš jediný svědek... Pryč... Kurvadrát!" klela Tečka nahlas bez zábran. 
,,Inu... Alespoň víme něco nového. Ale jsou to věru znepokojující informace." Daryan se opřel v sedě o blízkou zeď a snažil se zklidnit třas v rukou. 
Dával si dohromady co dělat dál. Tohle musí rozhodně nahlásit. A co nejdříve. Ale sepisovat hlášení bude tedy peklo. Erb s lodí... Byl to obchodník? Námořník? Lodní kapitán? Nebo něco jiného? A proč by si někdo takový objednával únos jednoho specifického vězně? Ať tak nebo tak, Daryan se musí vrátit a říct vše kapitánu Galovi nebo přímo princi osobně. Tělo toho žoldáka se bude muset nalézt později. Nebo cokoli co z něj zbylo. Zabralo by to příliš mnoho času. A tím se teď nějak extra plýtvat nemohlo.