,,Byl to jeden jediný úkol!" vyštěkl Gal nahlas zatímco přecházel sem a tam jako lev zavřený v kleci. ,,Zlenivěli jste, Marku! Nechali jste se takhle hloupě zaskočit!"
Mark zlobu vysoce nadřízeného kapitána snášel statečně, ačkoliv měl tvář velmi apatickou a nesmírně bledou vlivem ztráty krve. Teď už byl alespoň v rukou zkušeného ranhojiče. Ale i tak na tom byl jako zpráskaný pes. Přesto v sobě nalezl dost síly na to, aby se posadil a pokusil se vytáhnout z rukávu pár vlastních, nějakých karet kterými by mohl zmírnit hanbu uvrženou na jeho hlavu.
,,Sire, je mi to nesmírně líto. Ale..." naprázdno polkl. ,,Velmi těžko se bojuje s nepřítelem který skáče ze stínů. Neslyšel jsem je ani přijít. Pane..."
Tečka to rozrušeně pozorovala zpovzdálí. Musela sedět trpělivě na místě protože jí zdravotní sestra vytahovala střípky skla z drobnějších ranek. Střihala kočičíma ušima a zlobně cenila tesáky jak jí celá tahle situace štvala. Netrpělivě vyskočila na nohy v okamžiku, kdy léčebná procedura konečně skončila, a opatrně našlapovala vstříc chátrající strážnici. V naději že by třeba mohla nalézt nějaké stopy, kterých si jiní nevšimli. Ale u vchodu ji zastavila mohutná pracka svalnatého Minotaura, na jehož hrudi se blýskal zlatý odznak Hlídky. Náležel profesionálnějším oddílům z vnitřního města. Tečka měla pouze bronzový. Poněkud zasmušile k němu sklonila pohled, a zas vzhlédla k Minotauru. Ukázala dlaněmi dovnitř strážnice. Když Minotaur rázně zavrtěl býčí hlavou, pochopila že nemá cenu se ani snažit. Ten ji nepustí. S povzdychnutím tedy spojila ruce za zády a nastražila uši. Minimálně nakukovala co se tam vůbec děje. Poznala hlas. Seržant Barika. Orkyně lezla po kolenou a prozkoumávala podlahu.
,,Stopy jsou tady díky krvi vidět fakt pěkně. Přišli hlavním vchodem. Bez debat. Je tam i trocha hlíny. Starej Tuk to schytal naplno." Barika si oprášila ruce a vstala.
,,Oslepili ho a zasáhli sukovicí. To byli minimálně dva. Třetí pak skočil stíny za velitele Marka, a vrazil mu dýku do boku. Šikovná kooperace. A velmi děsivá." pokračoval čaroděj v modrém rouchu, který si vše zapisoval do malého bločku. Pokud zrovna nezapisoval, ohryzoval druhý konec tužky nebo se jí drbal za uchem. V podpaží se snažil držet hůl, na jejímž vrcholu seděla kovaná, pětihranná lucernička. Plápolal v ní namodralý plamen.
,,Nebojte se těch, kdo kráčí skrze stíny." Ozval se z kouta nevzrušený, hrubý hlas prince Laifa. Ukousl jeden konec doutníku a zapálil si ho rozžhavením dlaně. Několikrát hluboce potáhl. ,,Bojte se spíš toho, co se pohybuje za nimi."
,,Ah... Ano, pane! Polepším se v úsudku, pane!" čaroděj zasalutoval, čímž upustil svou hůl na podlahu kde hlasitě zařinčela. Nemotorně se pro ni zvedl.
,,Dej to sem, Daryane." Laif k němu natáhl ruku, ale spíše mu zápisník netrpělivě vytrhl z prstů. Ihned začal obracet stránky. Na některé poznámky hleděl déle než by bylo nutno. Přemýšlel. ,,Hmmm... Žalář. Jeden raněný, jeden mrtvý. Cela A11 prázdná. Takže ho potřebovali živého. Dobrý vědět. A hledáme někoho, komu se kočka podepsala na xichtě. Teda za předpokladu, že si to ten bastard nenechá vyléčit kouzlem."
,,Je to poměrně specifické zranění. Jestli ten dotyčný navštíví nějaký chrám nebo oficiálního ranhojiče, bude o tom zajisté nějaká informace." Daryan pokrčil rameny a s mírným úsměvem si rukávem vyleštil stříbrný odznak Hlídky. ,,Samozřejmě... Jestli se bude ale spoléhat na kriminální živly, což je velmi pravděpodobné..."
,,Tak bys měl pohnout prdelí, a začít se vyptávat. Tohle bude tvoje starost." Laif hluboce potáhl z doutníku a vrátil čaroději zpátky jeho zápisník. Pak si všiml venku Tečky a zamyšleně přimhouřil oči. Ukázal na ni prsty, ve kterých svíral doutník, a zvýšil hlas. ,,A TY si začni vzpomínat, koho jsi přesně viděla. Protože půjdeš s ním. Snad poznáš výsledek své práce."
Tečka přitáhla uši k hlavě a vyděšeně otevřela oči dokořán. Veškerá její energičnost byla rázem pryč jak ji po páteři přejelo nepříjemné mrazení. Odhodlala se alespoň k úkloně.
,,Rozumím, pane! Ale... Pane. Můj předchozí případ..."
,,Tohle je teď váš případ." přerušil ji Laif nevybíravě a tlumeně zavrčel zpoza zatnutých zubů. ,,Priority, desátníku Tečko. Priority. Očekávám nějaké výsledky co nejrychleji. Věřím, že mne nezklamete."
,,Ne, pane! Vynasnažím se, pane! A-ano, pane!" Tečka v návalu nervozity zasalutovala a narovnala se do plné výše.
,,Radši už pojď." zašeptal Daryan když procházel kolem, a popadl ji jednou rukou pod paží.
Tak trochu ji za sebou táhl jako hadrovou panenku, když společně s ní v rychlosti přecházel nádvoří a mířil hlouběji do stísněných uliček, kde na nerovné dlažbě jeho hůl kovově klepala s každým krokem.
,,Tečko, úplně cítím jak se do mě tvé oči zabodávají. Jestli něco chceš, řekni to." promluvil Daryan náhle a zastavil se. Nechal svou hůl stát na místě a v hloubavém zamyšlení si promnul tváře. ,,Achjo. Dostat takový úkol a hned s tebou."
,,No jo. Já s tebou taky dělat nechtěla." Tečka jízlivě vycenila tesáky a zastřihala ušima. ,,A hle... Jsme tady oba dva. Společně. Jupí! Doufám že aspoň tebe napadá co dělat. Protože mě vůbec."
,,Potřebuju přemýšlet." Daryan pozvedl ruku na znamení, aby byla zticha a začal kroužit kolem své hole. Uvažoval.
Indicií bylo málo. Ale nějaká vodítka dát dohromady zvládl. Vězeň A11 měl nějakou cenu živý. Ti muži, kteří si pro něj přišli, disponovali speciálními schopnostmi. To znamená že to byli buď zvláštní žoldáci nebo odpadličtí čarodějové bez kouzelnického povolení. A takoví se nacházeli zásadně daleko mimo zákon. Z města se uprchlý vězeň dostat nedokázal. Nemohl. Nestihl by to. Tudíž se musel zašít někde v něm. Otázkou bylo jestli ve vnitřním nebo ve vnějším městě. Ale... Ne. Ani do vnitřního města by vězně nedokázali propašovat. Museli by projít Centrálou nebo jiným, ostře hlídaným bodem. Říkalo se, že pod svícnem je největší tma. Jenže to tak úplně neplatilo v Ishkensagu. Tady byla největší tma co nejdále od svícnu. Co nejhlouběji pod ním.
,,Možná mám tušení kam se zajít podívat. Zkusíme hodit oko do Dřevírové."
,,Dřevírová ulice? Ses snad posral?! Tam nás zabijou a stáhnou z kůže." Tečka zatřásla nevěřícně hlavou. ,,Je nějaký důvod proč tam chodí veteráni a ne nováčci."
,,Mhm. Tak ještě že jsem čaroděj a ne nováček." ušklíbl se Daryan pobaveně a natáhl si na ruce kožené rukavice. Načež popadl svoji hůl a otočil se zostra na patě.
,,Ale já mám svůj kožich ráda..." postěžovala si Tečka polohlasně. Nakonec jí ovšem nezbývalo než se vydat v Daryanových stopách. Ale hlasitě u toho nadávala a proklínala celý svůj dnešní den. Nejhorší na tomhle všem byla skutečnost, že se den přehoupl ve večer a střechy tak začalo zalévat narudlé, zapadající slunce.
Dřevírová ulice se nacházela v jihovýchodním cípu Chudinské čtvrti, a celkem oprávněně spadala do kategorie jednoho z nejméně bezpečných míst města. Tvorové, kteří se zde usadili, využívali každičký metr volného prostoru. Proto se v okolních místech ulice pozvolna napojovaly na systém kanalizací, kde vznikaly další zmáčknuté, stísněné komunity. Když nebylo možné stavět pod zemí, řemeslníci natahovali chaotické a chatrně vyhlížející budovy do výšky. Následně někoho napadlo je přes ulici spojovat. Místo lávek a mostů tudíž rostla další a další obydlí, která postupně zakrývala cokoliv co se nacházelo dole. Z Dřevírové ulice se tak stal jeden gigantický, bizarní tunel. Kdo tudy hodlal projít, mohl snadno nabýt dojmu že vchází do chřtánu červa ze dřeva a haraburdí. Za bílého dne tu panovala tma. Jakmile přišla noc, byla ta tma absolutní a hustější než mlhy ve hvozdech po deštích. Jediným osvětlením zde byly fosforeskující houby, které naštěstí rostly téměř všude. Místní ponocní je umisťovali do zdejších lamp, či je sami využívali v přenosných lucernách. A jelikož bylo nesmírně snadné se v této části města ztratit, scházela se zde nejrůznější smetánka kriminálního podsvětí. Ne nadarmo to tu bylo plné Goblinů, Skřetů nebo kříženců a vyvrhelů které odmítly klany.
Daryan se zastavil na samém prahu Dřevírové ulice a chvíli hleděl nad sebe. Zaujal ho dřevěný, vývěsní štít který kdesi tam vysoko vrzal ve větru.
,,Ugh! Ten smrad je tu příšerný." Postěžovala si Tečka a zakryla si nos rukou.
,,Vůně domova, ne? Vyrostla jsi přece v téhle čtvrti." poznamenal Daryan.
,,Vyrostla jsem ale o kus dál. Tam, kde máme alespoň oblohu nad hlavou. Ne v Dřevírové! Tady ti vrazí rezavý nůž do zad jen pro pár hezkých bot." Tečka se ostražitě naježila.
,,Proto jsme tu dva, abychom si vzájemně hlídali záda. Tak pojď."
Daryan neměl ale bohužel moc tušení kde začít s pátráním. Protože Hlídka byla v těchto místech velmi nevítaná, nikdo se nebude namáhat s nimi přespříliš spolupracovat. Pokud se pokusí ptát kolemjdoucích, rozkřikne se že tu po něčem čenichají. Musel se tedy oddat pozorování okolí. A že měl co sledovat. Kromě běžné existence místních obyvatel pozoroval kterak se přímo na ulicích odehrávají šarvátky. Nejčastěji mezi Gobliny, kteří se prali o odpadky nebo o blýskavé cetky. Několikrát spatřil jak si karbaníci rozbili čelisti po hře kostek či karet. Kromě bezdomovců a tuláků vnímal kam mnozí takhle na prahu noci putovali. Díky tomu si vytipoval hned několik zdejších hospod kde bylo celkem živo. První se zdála být celkem decentní a působila i čistě. V rámci zdejších možností. Do Daryanova pátrání ale moc nezapadala. Druhá se nacházela na druhém konci ulice. Zaplivaná, slizká díra kde bylo spíše víc mrtvých krys než štamgastů. Tam nemělo cenu se zdržovat. Třetí a poslední místo se nacházelo vysoko nad zemí. Veselý barel. Krčma která působila stejně bizarně jako celá Dřevírová ulice. Složená ze všeho možného co přišlo stavaři pod ruku. Venku za nesourodými okénky už panovala noc. I tady prostor osvětlovaly lucerny plné fosforeskujících hub. I tak zde panovalo příšeří ve kterém se siluety štamgastů snadno ztrácely.
Daryan si přisedl k baru a opřel o něj svoji hůl. Barman, starý a šlachovitý Trpaslík, na něj svým jediným okem pohlédl a flusl do sklenice kterou leštil hadrem. Jestli toto nebylo známkou absolutního pohrdání, tak těžko říct co by jí být mohlo.
,,Hlídačský nevobsluhuju." utrousil barman ihned.
,,Neobsluhujte. Ani to nežádám. Ale..." Daryan hodil na bar zlatou minci a sledoval jak Trpaslíkovi zablýsklo oko zvědavostí. ,,Slyšel jsem že by se tu dala najmout nějaká síla na jistý druh... Práce."
,,By mě zajímalo z jaký prdele ste todle vytáhli, ale možná je to pravda. Možná neni." Trpaslík shrábnul minci svou obří tlapou a zvědavě do ní kousl. ,,Kejpa druh práce máte?"
,,Řekněme třeba... Únos. Je tady jistá osoba, která musí zmizet. Budu velmi vděčný, když mi někoho doporučíte." Daryan dal na bar nenápadně další zlatou minci, která okamžitě byla zmizena barmanem.
,,Heh! A zrovínka máte štěstí. Támhleten pytel v rohu dělá únosy." Trpaslík ukázal na opačný konec místnosti.
Daryan se tím směrem otočil a spatřil postavu muže, který se na něj upřeně díval. Člověk. Vypadající jako žoldák. A jelikož stál poblíž svítících hub, bylo možné spatřit na jeho tváři čtveřici výrazných, nezhojených škrábanců. Ani se je nesnažil skrývat. Jen se díval a vítězoslavně se ušklíbal. Než Daryan stihl jakkoliv zareagovat, Tečka vedle něj vykřikla a strhla ho prudce k zemi. Nad hlavou se mu totiž mihla lahev alkoholu, která by mu jinak bývala rozbila lebku.
,,Zdrhá!" Tečka vyskočila na nohy a pustila se za žoldákem, který se hnal kamsi pryč z krčmy.
,,Nenech ho utéct!" Daryan popadl ze země svoji hůl a vyhnul se dalším lahvím, které po něm vzteklý barman házel. S ním si to vyřídí později, protože nebylo pochyb na čí straně byl. Teď se ale soustředil na cestu před sebou.
Mezi budovami ve výškách vedly systémy úzkých, matoucích koridorů. Za jedním rohem byly další dva které vedly někam úplně jinam. Musel si svítit na cestu magickým světlem v lucerně na své holi, aby nezakopával o schoulená těla tuláků či o noční obyvatele. Následoval zvuky výkřiků a rozbíjených věcí. Rámus jak cosi těžkého padalo na zem. Seběhl krátké schodiště, jen aby se po chatrných žebřících dostal zas o nějaký kus výš na úroveň střech. Tam koutkem oka zachytil zablýsknutí nože, kterému se vyhnul jen tak tak. Dotyčného drzouna odpálil stranou výbojem namodralé energie, kterou vypustil z hole. Kovovým tělem následně odrážel další zubaté zbraně. Čelil několika zamaskovaným zabijákům u kterých nedokázal rozpoznat jestli se jedná o lidi nebo o Skřety.
,,Je mi líto... Že na vás nyní nemám čas. Později přátelé!" Ustoupil a silou vůle zatarasil cestu shozením malé nádrže na vodu.
Byl úplně ztracený a netušil kam se vydat nyní. Nesměl se ale zastavovat když měl nepřátele v patách. Proto se rozhodl skočit do blízkého, pootevřeného okna. Vyděsil několik obyvatel když proběhl jejich stavením. Dostal se ale na širší uličku. Zkusil běžet spíš výš než níž.
,,Tečko!" vykřikl nahlas.
,,Tady!" Ozvalo se zpovzdálí. Odněkud zprava, odkud se ozývaly i hlasité rány, výkřiky a zvuky boje. Zahnul za nedaleký roh a snažil se ty zvuky následovat. Na křižovatce pokračoval rovně. Na dalším křížení cest... Se mu zčistajasna před obličejem mihla šmouha, kterou následovala jiná, mnohem menší. Poznal však ten kočičí ocas. Bez váhání se vydal v jejich stopách a uháněl také co mu síly stačily. Žoldák vpadl do bočního vchodu a probíhal nízkým stavením. Strhával za sebe Gobliny, kteří nedokázali uhnout včas, a rozrazil jediné dveře které v té místnosti byly. S výkřikem se ale zarazil, protože na druhé straně nebylo nic. Jen výhled na město a strašlivá cesta dolů. Ve snaze nespadnout se zaklonil a mával rukama. Zachránila ho až Tečka která ho lapla za opasek. A Daryan který popadl Tečku za hranu kyrysu.
,,Kdo si tě najal, hajzle?! Kde je vězeň A11?!" vyjekla zlobně Tečka aniž by se snažila jakkoliv vtáhnout žoldáka do bezpečí. Ne. Držela ho pěkně na hraně.
,,To nemůžu jen tak říct! To nejde!" protestoval muž.
,,Ne jo? Ten pád dolů bude dlouhej. Možná proletíš střechou nebo se nabodneš na něčí komín. Ale jestli se ti tohle líbí víc..." Tečka se ušklíbla a povolila sevření opasku.
,,Hej! Hej hej! Ne! Dobrá... Oukej? Nevím jméno, ale ten člověk měl erb s lodí. Zaplatil nám abychom dostali vězně ze strážnice." mluvil žoldák urychleně.
,,Kde je ten vězeň teď? Vyplivni to a můžeš jít." dodal Daryan.
,,Nevim, sakra! Vlez do stok a to byl šmitec. Přísahám!"
,,Jak vypadal ten dotyčný? Detaily, výšku, coko..." Daryan nestihl dokončit protože ucítil jak do jeho zad někdo silně vrazil. Byl natlačen na Tečku, která vrazila do žoldáka a sama vypadla ven ze dveří. Před pádem ji zachránilo jen to že zaryla drápy do dřevěného rámu. Zatímco Daryan měl namále, pro jejich svědka to byla bohužel konečná. Tma tam venku ho pohltila naprosto a navždy. A ten, kdo se pokusil zabít všechny naráz, za sebou zanechal jen zvířený prach. Jako kdyby zmizel lusknutím prstů.
,,Doprdele! Náš jediný svědek... Pryč... Kurvadrát!" klela Tečka nahlas bez zábran.
,,Inu... Alespoň víme něco nového. Ale jsou to věru znepokojující informace." Daryan se opřel v sedě o blízkou zeď a snažil se zklidnit třas v rukou.
Dával si dohromady co dělat dál. Tohle musí rozhodně nahlásit. A co nejdříve. Ale sepisovat hlášení bude tedy peklo. Erb s lodí... Byl to obchodník? Námořník? Lodní kapitán? Nebo něco jiného? A proč by si někdo takový objednával únos jednoho specifického vězně? Ať tak nebo tak, Daryan se musí vrátit a říct vše kapitánu Galovi nebo přímo princi osobně. Tělo toho žoldáka se bude muset nalézt později. Nebo cokoli co z něj zbylo. Zabralo by to příliš mnoho času. A tím se teď nějak extra plýtvat nemohlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat