Drby. Na celém širém světě vážně existuje jen máloco rychlejšího, než žhavý drb. Byla to jen jedna pitomá noc. Jediná noc stačila na to, aby se Ishkensagem prohnaly jako uragán zprávy o napadené strážnici. O razii na hospodu v chudinské čtvrti. O uprchlém vězni, který se teď skrývá kdoví kde. Slovo střídalo slovo, a nejlépe v rouchu diskrétnosti. Přímo z úst do ucha a za něčími zády. Gunthar Haynes, kapitán Hlídky z okrsku v Solný ulici, z toho měl jen ty nejhorší předtuchy. Kromě toho, že celou noc v podstatě nespal. Město bylo jako na trní, a ještě ke všemu byl předvolán na Centrálu. Což samo o sobě byl obrovský problém. Znamenalo to totiž, že Rudý princ bude strkat svůj dračí čenich do jeho rajónu. Bude prolézat celé přístaviště a prohledávat každý sklad či loď. A bude to jako vždy nesnesitelná osina v zadku.
Kdyby si mohl Gunthar vybrat, vrátil by se zpátky na moře. Vrtochy vlnobití a přicházejících bouří uměl alespoň předvídat. Změny nálad Rudého prince nikoliv. Nezbývalo mu ale než zatnout zuby a zkusit to nějak přežít. Zatímco stoupal po schodech Centrály do vyšších pater, tiše vrčel a mnul si tvář na které mu začalo rašit silné strniště. Možná začínal být starý, ale elánu měl stále až příliš. Za což byl rozhodně rád. Potřeboval to.
Vystoupal poslední schod a prošel širokou chodbou k černým dveřím, které byly vyztužené železnými pásy. Na chvilku se před nimi zastavil. Aby si sundal přilbu a trochu si učesal šedivějící vlasy. Pak na dveře několikrát zabušil pěstí a vstoupil. Pracovnu Mistra Hlídky touhle dobou zalévaly paprsky ranního slunce, které dovnitř dopadaly skrze obrovské, kulaté okno. Před ním se nacházel rozměrný pracovní stůl a nad tím se skláněl On. Princ Laif. Hleděl do papírů a potahoval z tlustého doutníku který mu visel na rtech. Kromě Třetího ze Čtyř se ale v místnosti nacházel i velitel Gal. Byla tu desátnice Tečka a čaroděj Daryan. Oba dva vypadali jako někdo kdo měl velmi neklidnou noc. Gunthar byl evidentně poslední na koho se čekalo. Odkašlal si a zasalutoval.
,,Poslední na místě. Můžeme začít." Laif konečně zvedl hlavu od listin a hluboce potáhl z doutníku, načež jej vzal mezi dva prsty. Pokynul rukou ke Galovi.
Půl-elf se krátce poklonil a prohrábl si dlaní krátké vlasy. Otočil se k audienci a podíval se každému zpříma do očí.
,,Situace se zdá být problematická, více než jsme očekávali, a proto je třeba začít jednat než budeme ztrácet další duše Hlídky. Či další podezřelé a svědky." Gal se zahleděl speciálně na Tečku a Daryana. ,,Sire Gunthare, byl jste předvolán protože stopy vedou do zóny vašeho působení. A také jednak i proto, aby jste se seznámil s tím, koho je třeba dopadnout."
,,Ah... Takže veškerý ten noční brajgl směřuje do přístaviště?" Gunthar se ušklíbl a krátce se zachechtal.
,,Těší mě, že vám to připadá zábavné. Ale měl by jste si uvědomit že právě nyní padá zodpovědnost i na vaši hlavu. Při případném selhání bych mohl snadno odvelet vaši prdel někam daleko. Do méně příjemného místa. Taková Křižovatka například. Poměrně daleko od moře, což?" Laif přimhouřil oči a probodl kapitána spalujícím pohledem.
,,Vězeň A11 měl stanout před popravčí četou. Kdyby se tedy nestalo to, co se stalo. Říká vám něco jméno Edrien Blackburn?" pokračoval Gal a nechal otázku viset ve vzduchu.
Gunthar to jméno rozhodně znal. Prominentní synáček z rodiny, která byla sama o sobě odjakživa problémová. Rod Blackburnů mířil do nejvyšších společenských vrstev. Akorát mu v cestě stál hazard a neutuchající chamtivost. Edrien měl být změnou k lepšímu. A bývalo by se mu i napravit rodinné jméno podařilo, kdyby se nezačal stýkat se špatnými lidmi. Záhy se k hazardu přidaly drogy a šmelení s pochybnými esencemi. Rod Blackburnů si tak přišel na pořádné jmění. Ale zlatá idylka netrvala dlouho, protože hlava rodiny se uchlastala a matka zemřela za nejasných okolností. V jejím úmrtí páchla černá magie. S veškerým dědictvím posléze naložil Edrien tak, že si na všechnu špinavou práci platil žoldáky. Pak ze dne na den zmizel ve stokách, dokud se po pár měsících neobjevil znovu v Chudinské čtvrti. Do trestního rejstříku si přidal ještě dvě vraždy, několik krádeží, a napadení veřejného činitele kletbou.
,,Byl jsem u toho když ho zatýkali. Kdysi lord, nyní jen patetická troska, musím říci." ozval se Daryan, přikyvujíc souhlasně hlavou.
,,A přesto nám tu trosku někdo vyfouknul pod nosem. Jediná vodítka vedou do vašeho rajonu... Gunthare!" Laif típl doutník o pozvednutou špičku svého dračího ocasu a zahodil zbytek ledabyle na podlahu. ,,Je to ubohý důkaz, ale jiný nemáme. Protože po těle zabitého svědka se slehla zem. Stejně jako po Trpaslíkovi z toho vyvýšeného pajzlu."
Hned na to se obrátil k rozměrné polici s knihami, po jejichž hřbetech přeskakoval prsty. Dokud nenalezl tu správnou. Tlustý, starý svazek vázaný v kůži. Na zažloutlých stránkách byly zaneseny všechny existující rody na území města, z období posledních tří set let. Včetně registrovaných a platných erbů. Když Laif nalistoval kapitolu pojednávající o přístavišti a okolí, nechal ji s pořádným prásknutím dopadnout na stůl a otočil ji směrem ke Guntharovi.
,,Našeho vězně osvobodil někdo, kdo měl v erbu loď. Napadá vás, kdo by to mohl být?"
,,To je jako ukázat na horu a zeptat se, jestli poznávám nějaký z oblázků na jejím úpatí." postěžoval si zmateně kapitán Gunthar ale raději sklapl ústa a nahlédl do knihy.
V přístavu a přístavních čtvrtích se dalo napočítat něco kolem patnácti různých erbů, které obsahovaly v jakékoliv podobě loď. Ať už se jednalo o známé hospody, o podniky s lanovím a plachtami, nebo o obchodníky kteří se zodpovídali přímo Kongregaci obchodníků. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Výběr se mohl ale zúžit, když Gunthar zkusil zavzpomínat kolik z tamních podniků mívalo s rodinou Blackburnů nějaké konexe.
Vzpomínal si že nedaleko Solný se nacházela krčma Stará rezavá. Doupě hazardu a neustálých rvaček mezi námořníky. Majitelem byl Ork Thukk Thoin. S Edrienem se znal do té doby, než byl nucen svou knajpu předělat do hezčí formy, bez hazardu. Buď to, nebo nadobro zavřít.
Dalším podezřelým mohl být Alberich Vastek. Dokař a vlastník několika skladišť. Nějaká z nich prý rodu Blackburnů pronajímal. Za podivných a nejasných podmínek. Kdo ví jak velkou roli v tom hrála známost.
Posledním jménem byl Thorbalt Skandalor. Tenhle Trpaslík měl celou firmu na stavění lodí. Prý tedy tvořil hlavně obchodní a přepravní hulky. Ale říkalo se, že starý Blackburn si u něj chtěl nechat na zakázku postavit Galleonu. Ta byla nicméně pozastavena, když vyšlo najevo že celý rod se topí v dluzích a problémech.
Nic víc Gunthara nenapadalo. Se svými domněnkami se ihned podělil a prstem ukázal na tři konkrétní erby, z nichž každý nesl loď. Nebylo to mnoho, ale muselo to stačit.
Laif se hluboce zamyslel. Otočil se k oknu a zatímco sledoval probouzející se město, přemýšlel. Edrien Blackburn mohl mít přátele i nepřátele. Pokud byl někdo ochotný dostat ho pryč od oprátky, muselo jít o neobvyklou formu loajality. Nebo možná o ochranu výhodných investic, pokud byl zapletený v něčem velkém. V sázce ale stejně tak mohla být i osobní msta. Za neuhrazené dluhy například? Tohle byl náročný oříšek.
Když se Laif vynadíval sevřel si kořen nosu prsty a s hlubokým povzdychnutím si promnul oči. Pak hlasitě luskl a stáhl z věšáku krátký, černý plášť, který si přehodil přes ramena.
,,Gunthare, vraťte se na své stanoviště a informujte své lidi. Zdvojnásobte hlídky a mějte oči otevřené. Gale, ty jdi omrknout tu knajpu." rozdával rozkazy a s unaveným úsměvem pohlédl na Tečku a Daryana. Než opustil pracovnu pokynul rázně rukou. ,,No, a my tři se půjdeme podívat, jak se staví taková loď."
,,To bych mohla mít čas na to ulovit si pár ryb, což?" šeptla s jízlivým ušklíbnutím Tečka, zatímco uháněla za princovými zády a brala schody Centrály po dvou.
,,Nepokoušej svoje štěstí. Životů máš už jen šest." připomenul jí Daryan pohotově.
Jestliže v celém městě existovalo jedno místo, které obzvláště neměl rád, nebyly jím v žádném případě stoky či zapadlé uličky chudinských bloků. Ne. Byl to právě přístav. Sice skrze něj proudilo bohatství a poznání z jiných končin. Ale také do města různé lodě přivážely problémy. Spoustu problémů, proti kterým byly mnohdy rozjaření námořníci to nejméně podstatné. Pokud se nějací šmelináři pokoušeli dostat své zboží pryč, přístav byla vždycky volba číslo jedna.
Laif se zastavil uprostřed široké ulice a zhluboka se nadechl slaného vzduchu, v němž se mísila rybina s tlejícími řasami. Krátce pohlédl na hejna vřískajících racků nad hlavou. Načež se zaměřil na mola u kterých kotvily velké a malé lodě.
,,Hle! Támhle kotví Stříbrná holubice. Dobrodružná to loď směřující do Kelatu, a pak ještě dál k Loranijským břehům." výskl nadšeně Daryan a ukázal holí k přídi ohromující plachetnice. ,,Nalodit se tak znovu na palubu takové nádhery."
,,A zemřít potupnou smrtí v bouři nebo v čelistech nějaké mořské obludy. Kdybych se měl někdy plavit na vodách, nebyly by mi dána křídla." utrousil Laif cynicky a vytáhl si z hrudní kapsy pouzdro, z něhož si vytáhl ubalenou cigaretu. Zapálil si ji plamínkem stvořeným v dlani. ,,Nechte si snění na později a pokračujme. Máme práci."
,,Ty jsi se někdy plavil do Loranie?" zeptala se Tečka a pohlédla na Daryana zvědavýma očima.
,,Kdysi dávno když jsem byl ještě mladé ucho a měl jsem před sebou pátý ročník svých studií." Daryan si pyšně přitiskl hůl na hruď tak prudce, až se zelený plamen v lucerně zachvěl. ,,Tehdy jsem potřeboval získat praxi. Vypomáhal jsem na starobylých vykopávkách nedaleko Ulsei Bantai."
,,Pff! Se máš. Já navštěvovala akorát skládku za městem, kde jsem proháněla krysy." Tečka zakoulela očima a přitáhla uši k hlavě.
,,I to zní jako zajímavé dobrodružství." zasmál se krátce Daryan.
,,Svým způsobem. Pak ale vytvořili alianci s Potkanoidy a už mi nedovolili se přiblížit." pokrčila drobnými rameny.
,,Jaké kreativní řešení problémů, desátnice. Mám připomenout, že nejsme na výletě?!" podotknul Laif z popředí a střelil po těch dvou pohledem, než spálil špaček cigarety v zavřené pěsti.
Potřásl nevěřícně hlavou a s nevrlým oddychnutím se zadíval na vzdálené, strohé střechy budov do kterých se ukládalo zboží a materiál. Objemná, rozložitá skladiště nepotřebovala být krásná. Stačilo že jsou hlídaná a zabezpečená. Mnohá z nich bylo třeba obejít spletitými uličkami.
Thorbaltova loděnice se posléze nacházela dál na jihu, a trvalo zhruba půl hodiny než se k ní Laif se svou skupinou dostal. Byl to jeden velký areál, oddělený od městských domů zděným plotem. Dovnitř bylo nutné projít skrze okázalou bránu kterou hlídaly dvě budky se strážnými. S těmi se Laif nenamáhal ani mluvit. Prostě jen pozvedl odznak Mistra Hlídky a bez zábran proklouzl pootevřenými vraty.
Na druhé straně byla ihned k vidění rozpracovaná torza přepravních lodí, kolem kterých se pohybovala spousta dělníků. Někteří ustali v práci aby mohli pozorovat náhlé dění. Ale tohle nebylo to, co Laifa jakkoli zajímalo. Ne. Svoji pozornost přesunul k obřím halám kde byly lodě čekající na spuštění na vodu. Opodál byla ještě čtvrtá, ale ta měla vrata i okna zatlučená prkny.
,,Tečko! Nové rozkazy. Pojď sem." přitáhl si bez otálení kočku za paži blíž a pošeptal jí pár slov do ucha.
,,Uhm..." Tečka se nejprve zatvářila zmateně a nechápavě. Ale pak nastražila uši a narovnala se. ,,Rozkaz, pane!"
,,Sire... Co přesně... Máte v plánu?" zeptal se opatrně Daryan.
,,Jen své způsoby, jak jít k věci. Zachovej trpělivost a klid, hůlkaři." ušklíbl se Laif a chvilku sledoval jak Tečka mizí vraty kamsi ven.
On sám vyrazil do útrob loděnice. Haly, na jejichž štítech se pyšnila loď obklopená pracovními nástroji, byly též plné pracujících. Tentokrát ale Hlídka způsobila pozdviženi podstatně více když se procházela podél obchodních hulků, kterým scházely už jen poslední úpravy. Nebylo tu nic moc extra zvláštního. Jedněmi dveřmi dovnitř proudil materiál určený ke stavbě. Druhými se vynášel odpad a zbytky. Strop byl ověšený lanovím a kladkami. V jednom rohu vyčkávaly naskládané sudy se smolou, která měla obzvláště výrazný zápach. Víceméně to samé bylo k nalezení i ve druhé, vedlejší hale. Tam už začal být povyk pracovníků výraznější. Částečně i proto, že na místo dorazil udýchaný a uspěchaný majitel loděnice. Thorbalt Skandalor. Trpaslík se kymácel jako jeden ze sudů a tvář měl pod šedivými vousy celou brunátnou.
,,Co tady u všech ďasů pohledáváte, vy Hlídkařský psi?!" vykřikl nahlas. ,,Nemáte žádný právo si sem jen tak vlízt a šmejdit mi tady!"
,,O tom, na co mám a nemám právo, si rozhoduji sám. Na vaši firmu je uvaleno podezření. Je třeba ji prověřit." odpověděl Laif aniž by hnul brvou, natož věnoval Trpaslíkovi jediný pohled. Byl zaujatý téměř dostavěným hulkem.
,,Podezření? Jaké podezření? Budu si na vás stěžovat!" vyprskl Thorbalt a zrudnul ještě více. ,,Nemáte právo!"
,,Podezření na zločinné jednání. Podezření na ukrývání zločince." teprve nyní po něm Laif střelil pohledem. ,,Ale hej... Jestli jste se neprovinil, nemáte se čeho obávat. Ne? Klidně si běžte stěžovat přímo králi."
,,Jaké zločinné jednání? Jaké ukrývání zločince?! Co to tady doháje melete, vy... Vy..." Thorbalt několikrát naprázdno otevřel a zavřel ústa.
,,Páni! Že je tady ale slušná ozvěna. Zaposlouchejte se a nechte si má slova znovu projít hlavou." Laif mávl rukou a ztratil o Trpaslíka zájem.
Prošel třetí halou, ale ta byla prázdná. Žádná loď zde nevyčkávala na spuštění ani na opravu. Místo toho zde byla hromada odložených beden. Normálně by každá měla vypálené číslo a přepravní kód. Ale tyhle kdosi ohobloval do hladka a do čista. Snad aby se mohly znovu použít na něco jiného. Neodolal pokušení a jedné s využitím kostěné čepele na špičce ocasu vypáčil víko. To poté oderval prsty a nahlédl dovnitř. Prázdná. Ale přesto plná. Strašně odporného zápachu. Maso? Hniloba? Ať to bylo cokoliv, někdo ji nevyčistil moc dobře.
Hmmm... Tohle není úplně obvyklé vybavení loděnice. Pomyslel si Laif v duchu a zariskoval otevřením ještě jedné další bedny. I ta byla prázdná. Akorát zachytil slabounký náznak... Asi citrusy? Ovoce?
,,Na co tohle je?" zeptal se Thorbalta, kterého měl neustále za zády.
,,To jsou bedny, které jsme vyložili z lodi co jsme tu nedávno opravovali. Čekáte, že snad v některý je ten zločinec?" Thorbalt se pohrdavě usmál. ,,Tak si je votevřete klidně všecky. Venku je dalších padesát."
,,Samozřejmě. I na to dojde." s tichým zavrčením se Laif od bedny odtrhl a opustil halu aby se zastavil venku na dlážděné ploše. Založil ruce v bok a chvíli hleděl k nebesům. Pak sklonil hlavu a poklekl. Prsty nabral prášek který ho zaujal. Nebyl jen mezi spárami. Byly jím totiž pokryté i ty venkovní bedny, o kterých Thorbalt mluvil. Jenže to nebyla hlína. Nebylo to zdivo ani špína. Červený písek. Laif si nikdy nevšiml, že by byly pláže v okolí Ishkensagu červené. Otočil hlavu k zabarikádované čtvrté hale.
,,A tam uvnitř? Co tam je?" zeptal se Trpaslíka.
,,To je jen další hala která prochází rekonstrukcí. Rozšíření. Bude to náš nový dok. Musím vás zklamat, princi. Stále žádní zločinci. Je prázdná." zachechtal se Thorbalt a zakroutil hlavou. ,,Můžete už se konečně sebrat a vypadnout?! Zdržujete mě a mý chlapy od práce! Utíká mi zisk!"
,,Takže rozšíření, jo?" přikývl Laif a krátce naklonil hlavu ke straně.
Na tom možná mohlo být něco málo pravdy. Mohl mávnout rukou a odejít s tím, že selhal v pátrání. Jenže měl takový pocit, že něco tady nehraje. Tenhle dok se od vody nacházel podstatně dál než zbylé tři. Působilo to spíše jako odkladiště než budoucí místo pro opravu lodí. Vykročil vstříc vratům zabezpečeným prkny a byl naprosto odhodlaný podívat se dovnitř.
,,Otevřít!" přikázal nekompromisně.
,,Otevřít? A proč bych to jako dělal?! Vy jste snad hluchý? Říkal jsem vám přece..."
Thorbalt svá slova nedořekl. Zbledl totiž jako stěna, když se k němu Rudý princ otočil s očima žhnoucíma jako horoucí hlubiny pekel. Pozvedl ruce v obraně a jak couval zpátky, klopýtl a spadl na záda.
,,U všech zasraných hvězd... Tak už si vyžeňte z uší tu ozvěnu, Thorbalte!" vyštěkl Laif z plných plic, zdvíhajících se vztekem. ,,Vážně mi začíná docházet trpělivost s vaší vadou sluchu! A já se nebudu opakovat!"
,,Ale... Ale... Ale..." koktal úplně bílý Thorbalt, neschopný se byť jen pohnout.
,,Můj lorde, takové jednání nemusí být úplně moudré. A nutné." podotknul ve vší opatrnosti Daryan.
,,Děkuji za radu. Vrátím se k ní, až mě to bude zajímat." Laif jeho slova odmávl paží kamsi pryč a pouhou silou vůle strhal prkna z vrat dolů. ,,Co si jeden neudělá sám..."
Uchopil veliká madla a otevřel dokořán. Do tváře ho zprvu uhodil chlad a zatuchlý vzduch nevětraných prostor. Dovnitř dopadalo jen málo světla. I přesto zahlédl nějaké nejvýraznější objekty. Další začištěné přepravní bedny. Vozíky s nářadím a s materiálem na opravu lodí. Lešení které se táhlo kamsi nahoru. Když zvedl hlavu, uvědomil si že tato hala je uvnitř podstatně mnohem větší. Zvenčí její velikost klamala. Přelétl pohledem kladky a zaregistroval jakási zvláštně zahnutá ramena podpírající střechu. Když se zhluboka nadechl, cítil pach oleje. Nejvíce však přitáhl jeho pozornost ovládací pult s několika pákami. Přeběhl pomalu prsty po runových znacích vyrytých na štítkách a schválně zatáhl za páku pod kterou bylo napsáno "Střecha". Počítal s tím, že se nestane nic. Jenže vysoko nad hlavou se mu ozvalo zarachocení, jak začal systém ozubených kol pracovat, a celá střecha se začala dělit na části a otvírat do stran. Laif nevěřil vlastním očím, a nechápal proč by loděnice potřebovala cokoliv takového. K čemu?
Když už ale nyní dopadalo dovnitř mnohonásobně více denního světla, mohl Laif spatřit že na podlaze se nacházejí porůznu kaluže oleje, od kterých se táhly vyježděné koleje. Ven a zpátky dovnitř, k systému lešení. Celá hala v denním světle působila jako další suchý dok, který se ale stále aktivně používá. Co víc... Nánosy červeného písku byly i tady.
,,Inu... Doufám, Thorbalte, že pro tohle máte opravdu dobré vysvětlení. Neříkal jste, že ta hala je prázdná?" otočil se Laif k ještě bledějšímu Trpaslíkovi a zatnul pěsti tak silně, až mu začaly klouby žhnout. ,,A být vámi, mluvil bych pravdu. Jedna další výmluva a přísahám, že vám zlomím rypák."
,,Uhm... Tedy... Jak bych to... Je to... Pokus. Ano, pokus! O nové, lepší..." mumlal nesourodě Thorbalt zatímco si rukávem otíral zpocené čelo.
,,Pánové! Moc se omlouvám, že vás ruším." ozvala se znenadání Tečka, která se vynořila zpoza rohu jako duch. S veselým uculením lajcky zasalutovala a otočila se ke svému nadřízenému. Natáhla ruku s pár dokumenty a s knihou. ,,Udělala jsem jak jste žádal. Jedna zašantročená účetní kniha a malý bonus z trezoru. Myslím, pane, že to CHCETE vidět."
,,Prosím?! Vy... Vy jste se... Vy jste se mi vloupali do trezoru?!" Thorbalt se překvapivě rychle probral z šoku a skočil po účetní knize.
Ale Laif byl mnohem rychlejší. Vytrhl ty věci Tečce z rukou a propálil Trpaslíka pohledem, než jimi začal listovat. Tečka měla pravdu v tom, že tohle rozhodně bylo něco, co chtěl vidět za každou cenu. Tohle bylo přesně to, co musel a co potřeboval vidět. Když skončil s papíry, plnými technických nákresů, zalistoval do účetní knihy. Probíhal stránkami v rychlosti a četl mezi řádky. Nakonec knihu zaklapnul a se zachrčením, ve kterém se mísilo utrpení a vztek, si prsty sevřel kořen nosu.
,,Vy jste postavil loď, fregatu, která zvládá plout vzduchem." konstatoval Laif fakta.
,,Experimentální typ." oponoval Thorbalt.
,,Vyzbrojil jste ji, a ani vás nenapadlo nechat ji zaregistrovat u příslušných orgánů!" Laifův hlas přecházel do křiku.
,,Bylo mi vyhrožováno, ať to nedělám! Má hlava byla na špalku!"
,,A víc jak třikrát jste ji tady opravoval! V tom jste taky neměl na výběr, Thorbalte?" nechal otázku viset ve vzduchu a na odpověď ani nečekal.
Než Thorbalt totiž vůbec otevřel ústa, Laifovo koleno vystřelilo vpřed a setkalo se tvrdě s vrásčitou tváří. Trpaslík spadl na záda a málem předvedl okázalý kotrmelec vzad. Než se přetočil na bok a začal plivat krev, kterou ohodil Daryanovy boty. Čaroděj naprázdno polkl a ustoupil. Bez jakéhokoliv zájmu se do tohohle plést.
,,Jaký typ nákladu ta loď převážela?" zeptal se Laif a propaloval Thorbalta pohledem. Z jeho strany už ale nepřišla žádná odpověď. Buď vypovídat odmítal a nebo se bál. Ale na tom už nyní beztak nezáleželo. ,,Dobrá. Šetřete si dech pro soudní jednání. Jménem krále a Hlídky Ishkensagu vás zatýkám. Podezření na pašeráctví. Za nelegální výrobu zbraní a zařízení. Za napomáhání cízí straně. Snad máte radost. Pár desítek let si žádnou další loď nepostavíte."
S tím se od něj Laif odvrátil a přenechal zatčení Daryanovi. Vyrazil pryč z loděnice a cestou ven znovu a znovu procházel ty technické nákresy. Ta loď se jmenovala Ariande. Mělo na ní sloužit třicet až čtyřicet duší a očividně byla stavěná tak, aby přežila dlouhou cestu. To by vysvětlovalo kde se tu vzal ten cizí písek. V účetní knize nebylo přímo psáno, pro koho bylo něco takového vyrobeno. Byla tam jen obří suma a tři páry iniciálů, což by nasvědčovalo tomu, že se na ni složilo více stran. Jedno políčko patřilo písmenům E. B. a tam už Laif tušil o koho se jedná. Poslední nezodpovězenou otázkou bylo, kde si ten zmetek přišel k takovému jmění. Čím. Skrze koho.
,,Pane?" ozvala se náhle Tečka za jeho zády.
,,Desátnice..."
,,Pane, jen bych chtěla říct... Asi nemám úplně dobrý pocit z toho, že jsem musela obejít zákon k získání evidence." dodala ztěžka a velmi se u toho ošívala.
,,Rozumím." Přikývl Laif a otočil se k ní. ,,Když oni nehrají fér, proč bychom my měli? Účel světí prostředky. A možná vám to nepřijde správné, ale bez té evidence bychom pravděpodobně netušili co nám to tu lítá nad hlavou. Vedla jste si skvěle, desátnice."
,,Děkuji... Teda... Děkuji, pane!" Tečka zasalutovala a napřímila se. ,,Co bude teď?"
,,Teď... Hmm..."
Laif se zamyslel. Zasunul si mezi rty další ubalenou cigaretu a znovu nahlédl do účetní knihy. Byla tam naštěstí zapsána i suma za přijatý a za vyřazený náklad. Cokoli, co se odepsalo, se přesouvalo mimo areál. Sklad číslo 4, kde měly bedny z lodí vyčkat na další zpracování. A sklady pod sebou neměl nikdo jiný, než druhý podezřelý. Alberich Vastek.
,,Teď nás čeká ještě jedna pochůzka. Snad poslední." zapálil si cigaretu a hluboce potáhl. Pohybem paže dal pokyn a vyrazil jako první do uliček přístaviště. A neustále přemýšlel. Ariande. Prototyp vzducho-plachetnice. Jak dlouho se asi vyhýbala odhalení?
Žádné komentáře:
Okomentovat