Existovaly mnohem jednoduší způsoby jak se dostat na nepřátelskou loď. Ale každý z nich se dal aplikovat pokud ta loď plula na vlnách moří. Ne když se proháněla na větrech nebes, kdy zanechala zem hluboko pod sebou a stala se nepolapitelnou, divokou kartou. Laif měl poměrně co dělat, aby se zachytil za rám vyskleného okna. Paže ho bolely a zachvacovalo je pálení, zatímco dlaně měl od řetězu nepříjemně sedřené. Velmi opatrně nahlédl do nitra kapitánské kajuty, než se přes okraj přehoupl dovnitř. Podle převráceného nábytku usuzoval, že vržená kotva místní rezidenty vyděsila natolik, že se dali na útěk. Výkřiky a hlasy posádky nicméně slyšel zřetelně.
Než se ale rozhodl provést jakýkoli útok, využil okamžiku klidu aby chytil druhý dech a aby prošmejdil kapitánovu kajutu. Přednostně prohrabával zásuvky nejhonosnějšího stolu, a schraňoval veškeré zajímavější spisy které se týkaly Ariande a jejích cest. Zvláštní pozornost si získal šuplík se složitým, mistrovsky kovaným zámkem. Jenže klíč Laif hledat nehodlal a šperháky neměl. Ne že by je stejně uměl použít. Proto zámek rozpálil téměř doběla, a rozhodl se jej silou vyrvat. Pomohlo to. Objevil tak kapitánův deník, který ale nezkoumal. Prostě si ho zasunul do bezpečí pod oblečením. Teprve tehdy se zajímal o zbytek plavidla.
Přešel k jediným dveřím kapitánské kajuty a napůl je otevřel. Na druhé straně se nacházela paluba, nyní plná ozbrojenců a pobíhajících lidí. Mnozí z obránců drželi kuše a ty mířily rovnou na něj. To bylo to jediné, co Laif stihl postřehnout než zaslechl cvakání mnoha spouští. Měl obrovské štěstí že ho napadlo cuknout tělem do strany. Střely mu hvízdaly kolem uší a zabodávaly se do dveří. Ve vzduchu přesto zavoněla krev, která vzápětí začala skrápět tvář a vpíjet se do oblečení. Utržil pořádný škrábanec pod levým okem a jeden zásah do ramene. Zregeneruje se. Ale bude to chvilku trvat.
,,Fajn. Fajn! Můj tah!" vyštěkl v návalu zuřivosti, jak jeho tělem kromě bolesti začal proudit i vztek a adrenalin.
Vytrhl dveře z pantů a za burácivého řevu vyběhl ven na palubu, držíc je před sebou jako obří štít. Srážel jimi členy posádky na zem. Někomu přirazil nohu k zemi a dost pravděpodobně úderem dveří zlámal spoustu kostí. Podařilo se mu také nejednou odrazit zahnutou čepel meče, či vykrýt další salvu z kuší. Když cítil, že se dveře začínají rozpadat, hodil je a porazil nejméně deset, třináct obránců naráz. V takto vyklizeném prostoru zahlédl tvář známého přítele Edriena. Bývalý lord, a nynější zločinec, strašlivě zbledl a naprázdno polkl.
,,Komu dalšímu musím upsat duši, abych se zbavil zrůdy jako vy?!" vykřikl Edrien a mávl ve vzduchu zaťatými pěstmi.
,,Očividně tvoje duše nestojí ani za suchý chleba. Ale odtud už mi neutečeš. Nemáš kam. Vzdej se!" ušklíbl se Laif jízlivě. Ale úsměv mu opadl, když zpozoroval že Edrienovy oči se mění v temnou prázdnotu.
,,Uvidíme, kdo bude muset utíkat. Možná jsem právě naopak získal svoji životní investici!" zachechtal se Edrien a začal citovat zaklínadla. Temně znějící. Hrozivá.
Že jde o jakési odporné čáry poznal Laif prakticky okamžitě. Těla padlých v jeho okolí sebou začala cukat a povstávat. Neměl čas a ani trpělivost zabývat se s jednou poraženými nepřáteli znovu. Ale nehodlal se jimi nechat obklíčit. Proto vytrhl poklop poblíž, a seskočil do podpalubí. Do úzkých, stísněných a horkých prostor kde pobíhali námořníci spravující systém potrubí. To Laifa věru zaujalo a asi ho i napadlo, proč je tady dole takové horko. Ariande potřebovala velké jádro, že? Tak velký krystal vyvíjel spoustu energie, aby pohnul celou lodí.
Prudkým úderem hlavou srazil k zemi mechanika, který měl tu drzost cítit se odvážně a oháněl se klíčem, a rozběhl se útrobami lodi. Následující chvějící se potrubí z něhož místy unikala buď voda nebo pára. Podle hrubé orientace se jádro nacházelo pod kajutou kapitána. A měl pravdu. Když vykopl masivní dveře, spatřil jednoduchou klec ze železa, pokrytou pulzujícími runami, v níž seděl zelený krystal. Veliký jako pořádně uzrálý meloun. Svítil tak moc, až se na něj nedalo téměř pohlédnout a vyzařoval tolik energie, až se Laifovi zvedaly chloupky na zátylku. Z jedné strany proudil pramen vody, kterou dole sbíral trychtýř a nechal ji kolovat. Nahoře se zas nacházel lapač páry. Tohle by se určitě dalo udělat mnohem lépe.
,,Hej! Nejsem tu proto, abychom obdivovali technická zařízení!" připomenul si nahlas a zatřásl silně hlavou. Musel přijít s nějakým nápadem. Okamžitě. A něco ho věru napadlo. Edrien nikam neuteče. A tahle bárka půjde zpátky dolů.
Holýma rukama roztrhal a přetavil spoje železné klece, načež popadl krystal a snažil se ho vyrvat z pouzdra v němž byl usazený. Bylo třeba se zapřít nohou a napnout svaly co to jen šlo. Praskání kovu každopádně sílilo a předpovídalo úspěch. Až se ozvala jedna veliká rána a Laif spadl na záda. Tak tvrdě, až si na okamžik vyrazil dech. Ale svíral krystal pevně v náruči. Ze svého vítězství se radoval jenom krátce, neboť okamžitě vnímal že s lodí se něco děje. A že ta věc v jeho rukou se chvěje a žhne. Uvědomil si, že tohle možná nebyl úplně chytrý nápad.
,,Nestabilní a explozivní. To vím. Ale netušil jsem že až tak moc!" vyskočil zpátky na nohy a koutkem oka postřehl, jak zelenkavá zář přechází v jedovatě žlutou a oranžovou. ,,Všichni z cesty! Vybouchne to!"
Tryskem uháněl zpátky stejnou cestou, jakou se dolů dostal, a nemilosrdně lokty a rameny odhazoval jakékoliv překážky. Nestaraje se o to, kolik zlomil čelistí nebo vyrazil zubů. Jako beranidlo si prorazil cestu i skrze nemrtvé, a nakonec přes samotného Edriena jež byl vyveden z míry překvapením, a paralyzován hrůzou a uvědoměním, co asi znamená takto zářící jádro Ariande. Laif si s ním vyměnil vteřinový pohled, než se přes něj přehnal jako bouře a doslova mu šlápl do obličeje. Tehdy se zastavil a rozhlížel se po palubě. Nakonec se vrhl k zábradlí a vší silou vrhl nyní rudě zářící krystal co nejdál. Napočítal asi pět úderů srdce. Exploze byla veliká. Ohlušující a oslňující. Ariande dostala neviditelnou facku která jí poškodila bok. Dřevo a plachty cupovaly na kousky ostré úlomky krystalu. Stejně tak i ty, kteří neměli dost pudu sebezáchovy na to, aby je napadlo se za něco skrýt.
Laif tak pitomý naštěstí nebyl. Ale série katastrof tímto nekončila ani náhodou. Příď Ariande totiž klesala níž a níž. Loď ztrácela výšku a řítila se rovnou ke skalistým plážím na jihu, nějaký kus za městem. Postupně se z paluby sunul dolů nezajištěný náklad. Pak i posádka. Nemilosrdná gravitace si nevybírala.
To se týkalo i Edriena samotného. Ale tomu Laif opravdu nehodlal dopřát tak snadnou smrt. Proto po něm skočil, a zachytil se do postranních sítí.
Náraz přišel až příliš rychle. Nesmírně tvrdý. Skály trhaly Ariande jako papír.
[-----------------------------------]
Kaelas se mezi členy Hlídky pohyboval také. A když už někam dorazil i on sám, pak už se musel dít pořádný kus pekelné práce. Ještě stále existovala spousta věcí kterými se mohl nechat překvapit. Dnes... Dnes se jich sešlo až příliš naráz. S hlubokým oddychnutím si promnul dlaněmi obličej a vrátil se na vyvýšenou terasu. Přesně tam, co čekal jeho povedený bratr. Zpráskaný a zřízený jako pes, který se prohnal bitevním polem. Což... Nebylo vlastně nic nového ani šokujícího.
Pojízdné křesílko zelo prázdnotou. Odkopnuté vedle do křoví. Zatímco Laif postával u zábradlí, o které se křečovitě opíral. Osobní hrdost zvládnout jakékoli trable byla očividně stále silnější. A Kaelas by možná nacházel i více pochopení. Kdyby jeho bratr neměl v obvazech půlku hlavy a celou jednu paži. Vždycky se vylízal i z těžkých zranění rychle. Ale také si je často zhoršoval touhle svojí paličatostí.
,,Tedy bratře... Tys tomu nasadil pořádnou korunu. Povídám ti. Je ti jasné, že o tomhle se bude mluvit až v Loranii, viď?" zakroutil Kaelas nevěřícně hlavou a zadíval se do toho jednoho Laifova oka, které se neschovávalo pod obvazy. ,,Můžeš si alespoň sednout zpátky do toho křesla, u hvězd?!"
,,Jsem v pořádku. Zažil jsem horší časy. Přežiju i tohle." mávl Laif bez zájmu rukou a posunul si závěs, v němž měl tu druhou. ,,Ať si Loranijští melou co chtějí. Já svůj případ vyřešil. Na ničem jiném nezáleží."
,,To je jediná věc, kterou ti musím uznat. Ačkoliv je škoda, že muselo dojít k likvidaci té lodě. Chtěl bych ji vidět v jednom kuse. A Edrien Blackburn?" Kaelas se dlouze zasmál. ,,Ten už teď oprátce rozhodně neuteče. Ani s použitím svých temných kouzel."
,,Ta zasraná loď unášela naše občany! Vidět ji rozervanou o skály mě těší." Laif hluboce, hrdelně zavrčel a mávl paží tak rázně, až málem ztratil rovnováhu. ,,Kéž by na popravu šel i Thorbalt. Podílel se na tomhle svinstvu víc než málo. Jediné, co mě mrzí, je skutečnost že jsme nedokázali vypátrat tu třetí stranu co tohle financovala. Ale i na tohle snad dojde."
Laif si zpoza opasku vytáhl deník kapitána Ariande a vítězoslavně jím zamával ve vzduchu. Otevřel jej kdesi v polovině a pročítal si znovu zápisy. Ta zatracená loď se často pohybovala podél pobřeží, vysoko na obloze a v mracích, a první kotviště měla v západních končinách Loranie. Odtud pak směřovala kamsi dál na jih. Do exotických zemí. Edrien Blackburn na tomhle solidně vydělával prodejem nelidí. Nebo jejich částí. Investice do prototypu nového plavidla se mu vyplatila. Tu svini by chtěl Laif zabít osobně. Ale minimálně bude svědkem jeho popravy.
Kaelas bude mít každopádně co dočinění s Loranijským velvyslancem, protože otroctví bylo těžce nelegální i v této zemi.
,,Uuugh... Tohle bude chtít pořádný díl diplomacie. Ale neviděl bych to tak černě." Kaelas objal bratra kolem ramen a udělal paží rozmáchlé gesto. ,,Udatný Mistr Hlídky a jeho věrní rozbili síť pašeráků, jež se dlouho pohybovala mnohým doslova pod nosem. To zvěsti posune správným směrem."
,,Víš co, Kaeli? Prostě dělej svou práci a jdi dohajzlu. Mám totiž chuť sjednat diplomatické jednání mé pěsti s tvým xichtem." Laif si zasunul doutník mezi rty a rozžhavenou pěstí si jej zapálil. Několikrát hluboce potáhl a vydal se opatrným krokem pryč. ,,Já musím vyřešit ještě nějaký poslední svinčík, a předně... Dát se do papírování. Do tuny papírování."
Udělal kyselý obličej, protože vyplňování papírů nenáviděl snad ještě více než Kaelasovu uhlazenou mluvu. Jenže i s vidinou tohohle všeho, a po tom všem čím si prošel, měl alespoň nějaký pocit zadostiučinění a... Celkem uspokojivě odvedené práce. Měl v rukou solidní evidenci. Ta nejhorší zvířata za mřížemi nebo připíchnutá k zemi. A absolutní jistotu, že Ariande už žádný další náklad nepřepraví. Se spokojeným úsměvem zastavil na rohu Solný, kde se znaveně opřel o zeď. Potáhl z doutníku a vyplivl ho, když spatřil známé tváře.
Gal udržoval situaci pod kontrolou více než dobře. Gunthar Haynes se i dnes tvářil jak škopek kyselého zelí, zatímco prováděl zběžný zápis události. A Tečka s Daryanem... Jeden zasalutoval lajdácky a letmo. Druhý až příliš dokonale. I tak byla ale ve vzduchu cítit blížící se povýšení. Možná.
,,Pohov." přikázal a pokynul dlaní. Pak se narovnal a musel se ušklíbnout. Díval se přednostně na Tečku a Daryana. ,,Bylo mi ctí stanout ve službě po vašem boku. Odvedli jste skvělý díl práce. Pokračujte v tom, a zajisté se naše cesty protnou znovu."
,,Pane! Děkuji, pane." rozzářila se radostně Tečka. ,,Za dobrou práci. A za ryby!"
,,Ty jednou pro ty ryby dostaneš tak po čumáku..." utrousil Daryan a rozchechtal se. Ale pak se vrátil nohama na zem. Udeřil holí do dláždění a přiložil zaťatou pěst na prsa. ,,Pane! Vždy budu rád sloužit svému městu."
,,Jo jo. Hlavně se nenechte zabít. Dost by mě sralo brát si ta povýšení zpátky." s tím se Laif otočil a vydal se pryč. Měl přístavu pořádně plné zuby.
,,Sire... Vracíte se na Centrálu?" houkl za ním ještě v rychlosti Gal.
,,Ne. Jdu domů. Zpátky do nebes." odpověděl Laif přes rameno. ,,Potřebuju dovolenou."
Žádné komentáře:
Okomentovat