Mossy Haven

Art by Abraham Hunter

Kazeta s nahrávkou hladce vklouzla do přehrávače autorádia. Na malý okamžik se uvnitř starého pickupu rozléhalo jen praskání a nezřetelné přeskakování zvuku. Po několika minutách se ozvala slova. Klidná, vstřícná a věcná. Patřila muži, který zjevně předčítal z papíru. Místy cosi prohodil bokem. Uhlazená mluva naznačovala vysoké vzdělání. Začal se ptát.
,,Řeknete mi své jméno?"
,,Laif." Ozval se kdosi další. Tento hlas byl mnohem hrubší. Neotesanější. Dotyčný se zdál být nevrlý a netrpělivý.
,,Kompletní jméno, prosím." Naléhal ten první.
,,Vždyť to tam máte napsaný! Přímo tady!" Zmíněný Laif si hlasitě povzdychl. Bylo možné zaslechnout papír vytrhnutý z rukou. ,,Zvaný Ničitel, Lord a pán říše Ishkensag. Jako kdyby tady tahle sračka něco znamenala... Pro vás, tady, jsem jenom Draconis Ignis."
,,Jak jste se dostal sem k nám?" Pokračoval vzdělaný tázající.
,,Skrze takzvanou..." Laif si povzdychl znovu a ještě mnohem nevrleji. ,,Časoprostorovou bouři, která se kdovíjak prohnala napříč dimenzemi. Musíme to papouškovat znova, Gilberte?!"
,,Odpovídej na otázky. Jak s tebou bylo zacházeno?" Usadil ho Gilbert zpátky. Musel tuto otázku zopakovat ještě dvakrát.
,,Dostal jsem se do spárů korporace Ganopolis Military and Non-human Research." Laif rezignoval a vydal nelidské zavrčení. ,,Byl jsem testován, zkoumán, bla bla bla..."
Pickup najel na hlubší výmol, jehož vlivem kazeta poskočila. Zatímco se vůz smýkal z jedné strany silnice na druhou, protože řidič se věnoval více mapě než řízení, přehrávala kazeta zase jen soubor nesrozumitelných zvuků a šrumů. Auto srovnalo směr a jen tak tak minulo okolo projíždějící, troubící kolonu karavanů. Na podlaze se kutálel beznadějně rozlitý kelímek vlažného kafe. Kazeta úspěšně naskočila. Jaksi se posunula o kus dopředu.
,,...jak osm let jsem jim tam z Vedení doslova tahal trny z prdele a doručoval Vám, vědátorským, ty vaše vadný kusy. Práce za prací. Konflikt za konfliktem. Čemu se culíš, Gilberte?! Jen tobě jsem tu kůži zachránil nejmíň třikrát."
,,Já vím! Já vím. Pobavila mě ta myšlenka, že už alespoň chápu proč ti přezdívali Mezikontinentální kalamita." Gilbert se tiše zachechtal. ,,Poslední otázky. Pro kompletní záznam. Co s tebou bylo dál?"
,,KONEČNĚ jsem byl označen za bytost nepředstavující nebezpečí pro tento svět." V Laifově hlase byla slyšet naděje. ,,Mám potvrzení. Mám ty vaše cejchy. Jsem zproštěn služby a výzkumu. Jsem asi náležitě a zaslouženě svobodný."
,,Pokud i nadále zůstaneš bezproblémovým, a nebudeš dělat potíže které by vyžadovaly vyšší zásah." Napomenul ho Gilbert přísnějším tónem. ,,Co budeš dělat teď? Když jsi volný."
,,Já... Vlastně ani sám nevím."
Nahrávka se ponořila do hlubokého, tíživého ticha. Desítky mlčenlivých sekund se protáhly na minutu. Až potom se znovu ozval hlas. Laifův.
,,Chtěl bych si najít nějaký kus půdy. Zašít se někam daleko. Víš co, Gilby... Vybudovat nějaký... Místo kterýmu bych říkal domov. Jo. To bych sakra moc chtěl. Nic moc velkýho. Malej domek. S pevným plotem kolem."
Nahrávka skončila. Kazeta se s několikerým, tichým kliknutím vysunula z přehrávače. Bylo třeba ji otočit. Ale k tomu už se nedostalo. Byla vrácena zpátky do palubní přihrádky. Hned poté se totiž vozidlo zastavilo. Motor utichl a na vedlejší sedačku dopadla pomuchlaná mapa. Nejvýraznějším bodem, poblíž pobřeží, bylo městečko Springdale. V záplavě zeleně, daleko na západě, pak bylo několikrát zakroužkováno místo nesoucí jméno Mossy Haven. Vedla k němu jedna jediná, nepříliš dobře značená cesta.
Laif zatáhl ruční brzdu a vystoupil. Pohlédl na rzí pokrytou, kovovou bránu na níž visela dřevěná cedule s laicky napsaným jménem nemovitosti, a s ještě víc zašlou cedulí oznamující nemovitost na prodej o kousek níž. Inu... Byl... Doma.


Brána byla solidně zatuhlá. Aby ji Laif dokázal otevřít, musel skutečně dost zabrat. Panty povolily neochotně a s velmi hlasitým vrzáním. Otevřel obě křídla dokořán a rovnou si zapisoval do pomyslného seznamu první věc, kterou bude muset vyřídit. Zanechal auto stát před vjezdem a pěšky se vydal vstříc stavení, které bylo zdálky vidět. Čím víc se ovšem přibližoval, tím víc vynikal skutečný, ubohý stav usedlosti. Nebyl to ani dům. Byla to... Prastará vykopávka.
,,Do pekelný řitě a zpátky..." Laif si odplivl a posunul si na hlavě kšiltovku. Zůstal zírat s otevřenou pusou několik minut. A měl k tomu nakonec docela dost důvodů.
Farmářský domek musel být opuštěný celá desetiletí. Fasáda se na mnoha místech odlupovala. Bylo vůbec štěstí vidět odstín původní, modré barvy. V jednom místě se propadal kus střechy. Okna v přízemí byla rozbitá a vymlácená, a úplně stejně na tom byly i ty v prvním patře. Půda nyní nepochybně náležela divokým holubům. Malá veranda se stříškou se prohýbala pod tíhou let a opotřebení úplně stejně. Kamenné základy budovy někdo posprejoval graffiti a jakýmisi symboly.
A když následně vzal Laif za kliku, zůstala mu v ruce. Zatímco dveře spadly jako prkno na podlahu, kde s ohlušujícím prásknutím zvedly mračna prachu. Naštěstí uvnitř to vypadalo lépe. Ne tedy o moc. I zde byla na zdech spousta graffiti.
,,Jedna chodba se schodištěm. Tři místnosti. Z toho jedna je kuchyň." Mumlal si tiše pod nosem. Všiml si že v jedné místnosti je celkem pohledný krb. Věnoval mu jen krátký pohled než vyrazil do patra. Pod jeho nohou se propadlo jen šest schodů.
S úlevným oddychnutím shlédl přes chatrné zábradlí a zahleděl se do potemnělé chodby. Tady nahoře byly místnosti čtyři. Plus rezavějící žebřík vedoucí na půdu. Naprázdno polkl a sebral odvahu aby po něm vylezl. Musel do poklopu udeřit pěstí, aby jeho panty povolily. Na hlavu se mu sesypal další prach. Kromě toho zaslechl i cosi dalšího. Tiché mručení a přežvykování. Jakmile si jeho oči přivykly na tmu, zahlédl kdesi v rohu pár blýskajících se očí. Byl to mýval. A zrovna si vydatně pochutnával na holubech. Nehodlal se s ním jakkoli přít, takže poklop urychleně zabouchl. Přidal si na seznam pasti na hlodavce.
,,Rustikální ale zachovalý... Rustikální ale zachovalý!" Křičel vzteky když opustil chátrající budovu a zvedl v pěsti letáček kanceláře nemovitostí. Usedlost Mossy Haven na něm vypadala podstatně lépe. ,,Se poseru! Proto to bylo tak levný, že jo... Zatracený realiťáci!"
Musel si vsunout mezi rty cigaretu. Zapálil si ji plamínkem, který se mu zrodil s hravým jiskřením v dlani. Několikrát hluboce potáhl a obrátil svoji pozornost k druhé budově na pozemku. Stodola. Kdysi bývala červená. Teď... Podléhala stejné zkáze jako farmářský domek. Na malý okamžik ho však vytrhla z frustrace, a vzbudila v něm novou vlnu zvědavosti. Dokouřil cigaretu a zašlápl ji těžkou botou.
Dvojkřídlá vrata byla napůl otevřená. Zkusmo za jedno vzal. Šlo otevírat podstatně lépe než příjezdová brána. Nad hlavou se mu pohupovala kladka, která s poryvy větru úpěnlivě skřípala. Také by potřebovala olejovou lázeň. Ale později. Zatřásl hlavou a vstoupil do přítmí stodoly. Pod nohama cítil pohyb drobných kamínků. Když shlédl dolů, spatřil ohlodanou kostru koně na které nezůstalo absolutně nic. Poklekl k lebce a chvíli se díval do prázdných, očních důlků. Tenhle už toho rozhodně moc neodtáhne. Mnohem zajímavější byl však traktor víc vzadu.
Napůl zakrytý stroj se utápěl ve stejném množství prachu jako zbytek usedlosti. Laif si ani nedělal naděje, že by tahle věc mohla jakkoli fungovat. Díly se zdály být strašlivě zastaralé a zanedbané. A jestli tu byly nějaké náhradní, válely se na jedné neforemné hromadě v rohu, kterou teď opravdu odmítal přebírat. Zpruzeně do ní kopl a zvedl zrak k jedinému oknu, pod kterým byl ponk a tři pracovní stoly. Nářadí, zasažené rzí, se povalovalo všude kolem. Klíče, šrouby, matice, kladiva, zlámané pily, vrtáky... Něco málo z toho by se asi použít dalo. Ale většina z toho pravděpodobně skončí ve šrotu. Nebo... Ve výhni. Bylo to k nevíře ale poblíž ponku skutečně stála výheň. Hodně provizorní a jednoduchá. Ale fungovat by mohla. Kdyby na ní udělal Laif pár úprav. A sehnal si uhlí. Protože veškeré zásoby byly pryč nebo absolutně nepoužitelné.
,,No... Užij si to. Dals za to část svých úspor." Promluvil nahlas k sobě samému a hluboce si povzdychl pod tíhou deprese, která mu dosedala na ramena. Uvědomoval si ten nehezký fakt, že tady bude obrovské množství práce. Kterou bude navíc muset zvládnout sám. Bylo to skličující.
Promnul si prsty oči a zapálil si další cigaretu. Další a poslední průzkum zahrnoval pozemek samotný. Nemovitost obíhal nízký, kamenný plot který se na mnoha místech rozpadal. Zcela se ztrácel v jihozápadním cípu pozemku, který patřil mokřadům a bažinám. Bývaly tam vztyčené lávky a chodníčky. Soudě podle trámů čouhajících z vody. Ty teď byly ovšem dávno pryč. Neúprosný čas dolehl i na ně.
Laif to vzdal a rezignovaně se vrátil do auta. Sevřel pevně volant a udeřil do něj čelem. Uvažoval, jestli by bylo jednodušší budovy strhnout, nebo jestli se vyplatí začít s důkladnou renovací. Když ale zavadil pohledem o pomuchlanou mapu, cosi v něm znovu vzplálo. Vzal ji do rukou a rozložil ji před sebou na palubní desce. Několik vteřin pohledem propaloval městečko Springdale.
,,Jednou už jsem to koupil, tak se s tím musím nějak porvat." Řekl si odhodlaně, a aby dodal svým slovům důraz praštil do volantu pěstí. Tohle byl teď jeho domov. Měl se ho zbavit tak rychle a snadno? Ne. Takhle ne. Zahodil zas mapu a z náprsní kapsy vylovil notes. Zapisoval si do něj vše, co bude potřebovat koupit. O finance se nestaral. Měl naspořeno víc než dost. Za všechny ty náročné... Zakázky. Tohle bude prostě jen další výzva. Jiná. Netradiční. Zahodil notes s tužkou na vedlejší sedadlo a nastartoval pickup. Šestiválec pod kapotou zaburácel, když na to šlápl aby dorazil do vzdáleného městečka co nejdříve.

<X--------------------------X>

Springdale by se dalo spolehlivě označit za tábor základní civilizace. Byla to dost velká výspa, aby se tu dalo najít leccos, ale zas ne tak velká aby to tu mohlo být plnohodnotným městem. Kancelář Šerifa, kino, několik benzínek a fast foodů, lékárna, pár škol, alespoň tři bary a hrstka dalších, menších podniků kam se dalo zařadit leccos. Od holičství po starožitnictví. Nejhezčí budovou tu byla asi radnice. Nebo knihovna. Ani jedno Laif nezkoumal nijak víc. Když tudy projížděl, nezastavoval se. Tehdy ještě nepočítal s tím, že se bude muset vrátit. Alespoň ne tak brzy. Zastavil u krajnice před obchodem pojmenovaným "Ruk´s workshop" a krátce sledoval z pickupu náměstí, kterému vévodila socha generála s šavlí. To byla oblíbená klasika. Zrovna teď v tamním parku bylo celkem málo lidí. No... Lidí. Docela ho překvapilo, když spatřil pár Elfů a jednoho... Mloka?
Raksah! Springdale vypadá přesně jako ten typ místa, kde se tajemství vykecá během pár minut, a kde každý zná každýho. Pomyslel si když sledoval co se kde hýbe. Možná i tohle bylo důvodem, proč raději nechal zmizet svůj dračí ocas. Aby působil víc... Lidsky a přirozeněji. Nehodlal přitahovat pozornost. Víc než je zdrávo. Nasadil si kšiltovku a popadl notes. Tehdy vystoupil z auta a vstoupil do krámu. Zvoneček ohlásil jeho příchod veselou písničkou.
Uvnitř však panoval klid. Mezi policemi s různorodým nářadím pobíhala zvídavá kočka. Někde u regálu se šrouby a vruty se honily vypasené masařky. Občas vzduch protl obláček cigaretového kouře. Jejich zdroj se nalézal poblíž kasy, za masivním pultem. Tam se za rozloženými novinami skrýval prodavač. S nohama hozenýma nahoru otáčel nevzrušeně stránky. Laif musel několikrát výrazně zakašlat, aby si získal pozornost.
,,Ale jo..." Zaskřehotal suchým hlasem dotyčný. Noviny byly srolovány, a na cizince se šklebila seschlá, vrásčitá tvář starce. Pod mohutným, šedivým knírem ze rtů čouhala fajfka ze které prodavač rytmicky bafal. Tou první šokující skutečností byl fakt, že to nebyl člověk. Maximálně ho to jen připomínalo. Laif neměl absolutně tušení co to je. Viděl jen tu pomerančově zbarvenou kůži, a dva páry štíhlých paží na jejichž koncích byly tříprsté dlaně. Stejně tak měl tento tvor tolik párů nohou. Ten druhý pár se totiž skrýval pod pultem.
,,Přišels vočumovat nebo nakupovat?" Utrousil prodavač nevzrušeně.
,,Tobě říkají... Ruk?" Zeptal se Laif nevěřícně a potřásl hlavou.
,,Páč sem samá ruka a noha." Ruk si vyndal fajfku z úst a ušklíbl se. ,,Má s tim mladej ňákej problém?"
,,Eh... Ne. Samozřejmě že ne!" Laif se probral z překvapení a otevřel svůj notes. ,,Budu potřebovat pěknou fůru věcí. Rýč, lopatu, koště... Elektrickou vrtačku, sekeru, motorovou pilu, balení vrutů a hřebíků. Aspoň padesátky. Taky krumpáč, lucernu a aspoň tucet pracovních rukavic."
Když Laif zvedl zrak od poznámek, spatřil jak se na pultě vrší hromada nářadí. Rukovy končetiny pracovaly s chirurgickou přesností nezávisle jedna na druhé. Natahovaly se pro vše zmíněné a podávaly to s obdivuhodnou lehkostí. Téměř rychleji než Laif stíhal číst. Mohl si už jen odškrtávat.
,,Se chystáte hodně budovat, co?" Namítl zvědavě Ruk a ukázal fajfkou. ,,Tudlencten vobličej tu vidim prvně. Nováček, jo?"
,,Jen mám plný zuby slunce, tak si chci vykopat hezkou díru. Tu nejhlubší a největší." Pokrčil Laif rameny. Snažil se vzít na jeden zátah co nejvíce vybavení. Málem následně vrazil do dveří, protože ve spěchu zapomněl že nemá ocas kterým by si otevřel.
,,Sem slyšel..." Nadhodil hlasitě Ruk. Vyklepal fajfku a znovu ji naládoval tabákem. ,,Že se prodala prej ta stará hrouda na západě."
,,Tady ty drby lítají fakt rychlostí horkýho flusu, co?" Laif zakroutil hlavou. Nenamáhaje se popírat pravdu, když bylo úplně jasné kam asi Ruk mířil.
,,A vy ste ten chudák co tu zapomenutou prdel má. No to gratuluju, mladej. Ten kravaťák se chlubil." Ruk se pobaveně usmál a odhalil tak zažloutlé zuby.
,,Proč? Měl bych o tom místu vědět něco konkrétního?"
,,Se to vezme... Detailnější historii by vám řek Anton z knihovny. Já vim jen to, že ta farma je farma, a zároveň neni." Ruk uhasil zápalku a hodil ji do plechového koše. ,,Pěstovat se tam nic nedá, páč pole sežrala bažina, a chovat jakbysmet protože na jedný straně je tamní aligátor, starej Goudy se mu řiká, a na tý druhý zase divočina. Heh!"
,,Tak to mám štěstí. Nehodlám tam dělat ani jedno. Nashledanou a hezký den!" Odsekl Laif poněkud víc podrážděně než měl v úmyslu a hodil na pult balíček bankovek. Tehdy opustil krám. Zkontroloval, jestli má na korbě pickupu všechno, načež nasedl a vydal se na zpáteční cestu. Rozhodl se však jet jinudy. Zajímala ho další tvář městečka. To, a jednak také musel sehnat ještě několik dalších věcí.

Takto si tedy prohlédl policejní stanici, před kterou zrovna parkoval Šerifův jeep. Projížděl okouzlujícími alejemi, ozdobenými vzrostlým stromořadím, kde stála spousta rodinných domů. Na druhé straně jedné takové aleje byl obchod s potravinami. Tam si nakoupil zásoby na několik dní. Naštěstí se tentokrát nikdo nevyptával jako Ruk. Hned poté směřoval k nejbližší pumpě, kde se mu povedlo sehnat elektrocentrálu schopnou nabíjet malé a střední drony. Poslední zastávkou byl krám se zbraněmi. Sehnal si raději víc munice, a také nějaké trhaviny. Byla to poslední položka na jeho seznamu. Vyčerpaný ale spokojený zamířil domů. Zahnul za roh a tam si jeho pozornost získala hospoda nesoucí jméno "Raily´s hole". Hned na druhé straně stál motostop který jako kdyby utekl z éry disca. Koktejly, vafle, a starý rock... Laifa to zaujalo natolik že nedával vůbec pozor na silnici. Silueta v zorném poli ho však donutila okamžitě dupnout na brzy. Pohlédl do mimořádně vyděšené dívčí tváře, které vévodily zelenozlaté oči. Strach se až obdivuhodně rychle změnil v agresi.
,,Tak seš píčus?!" Zaječela dívka na celé kolo a praštila oběma rukama do kapoty. Pak, s hlasitými a ještě sprostějšími nadávkami, pokračovala k baru.
Laif si hluboce vydechl úlevou a zvědavě to stvoření pozoroval. Velmi ho překvapil kočičí ocas, který čouhal dívce zpod modré mikiny. Byl vůbec někdo ve Springdale normální? Ať už Laif čekal cokoli... Tak tohle tedy rozhodně ne. I tak se ale bude nadále raději skrývat.
,,Kočky... Je úplně jedno kde jsou a v jaké podobě. Dřív nebo později prostě jednu budeš mít na nárazníku." Zavrčel si tiše pro sebe a vyrazil pryč co nejrychleji, než se stane něco horšího.

<X--------------------------X>

Noc strávil uvnitř pickupu. Nebyla to jedna z těch pohodlnějších nocí jeho života, ale nestěžoval si. Zažil nakonec horší. Když se tedy ráno procházel po svém pozemku, ztuhlý a řádně nevrlý, začal tím že si na ohništi udělal kafe a nějakou snídani. Posilněný a plný odhodlání začal s čištěním příjezdové cesty od kamení. Následně se dal do krocení přerostlé zeleně. Hodně mu s tím pomohl křovinořez napájený velmi silnou baterií, která se dávala do průzkumných dronů. Veškerou trávu posléze spaloval na druhém ohništi, které udržoval svojí vlastní pyromagií. Zabralo mu to minimálně tři celé dny, jejichž závěr strávil posloucháním rádia či starých nahrávek v pickupu. Jeho tělo mu začalo připomínat, že postel by byla lepší řešení.
Druhá polovina týdne pak patřila farmářskému stavení. Bylo třeba vymést místnosti a vyhnat veškerou havěť. To byla ta jednodušší část. Pak přišlo to mnohem těžší. Vytrhat veškeré vadné dřevo. Shodit poškozené tašky ze střechy a sundat ty, které by se daly znovu použít. Založil další ohniště, na kterém spaloval nyní prakticky všechno co bylo na vyhození. Včetně blechami prolezlé matrace a rozpadajícího se nábytku. Takto rovnou zjistil, kde všude byla vůbec vedena elektřina nebo vodní potrubí. Ano. Mossy Haven bylo skutečně napojeno na vodní a elektrickou síť.
Laif si vše zakresloval a po večerech to důkladně studoval. Usuzoval že v okolí musela být před celými věky početnější komunita farmářů. S postupem času ale lidí ubývalo a nahrazovala je divočina. Kdo ví kolik farem kdysi bývalo v těsném sousedství. Zajímavá, avšak nedůležitá, informace.
S počátkem třetího týdne měl minimálně jasno jak postupovat dál. Domek byl očesaný prakticky... Jako ten kůň ve stodole. Bylo však jisté že měl alespoň základy v pořádku. Veškeré práce nicméně zastavila letní průtrž mračen, která přišla náhle a nečekaně. Několik dlouhých dní nepřerušovaného chcance, který skrápěl na kilometry daleko úplně všechno. Nejsušším místem se tak stala stodola. Laif tam zaparkoval s pickupem, a na jeho korbě, při svitu lucerny, si zapisoval a vyměřoval rozměry. Potřeboval toho sehnat hodně. Nové trámy. Latě, plaňky. Dlaždice. Nové trubky a metry kabeláže. Spočítal si že Springdale navštíví ještě... Hodněkrát.

Pět dní. Tak dlouho trvalo než se obloha uklidnila a opět vyjasnila. Mělo být úterý a vypadalo to na velmi příjemný, slibný den. Alespoň s touto myšlenkou Laif opouštěl stodolu. Jedny z těch lepších představ, když se zrovna neozývaly bolestivé křeče v zádech. Pár okamžiků si užíval hezké, vlahé ráno. Zatřepal silně hlavou aby zahnal otupělost způsobenou nevyspáním. Nevěděl co dělat dřív. Tuto otázku rozhodl nakonec pohled na otravný pařez, který se nacházel na nejpitomějším místě jeho pozemku. Přímo uprostřed mezi stodolou, domkem a bažinou. To samo o sobě stačilo k tomu, aby začal dumat nad tím jak ho dostat ven. Pozvedl krumpáč. Ale pak zavrčel a hodil ho stranou. Trvalo by to dlouho. Když ovšem vzal do ruky granát s trhavou směsí... Ušklíbl se a popadl celou bednu.
Rýčem vykopal několik hlubších děr v těsné blízkosti pařezu a do každé vložil minimálně tři granáty. Nastavil rozbušku na dvě minuty a pak natahoval drát, jehož druhý konec připojil k dálkovému odpalovači. Vzdálil se do bezpečné vzdálenosti a rovnou nálože aktivoval. Bylo to jako mačkat spoušť kulometu na kniplu stíhače. S čistým vědomím ovládání zas zahodil a ubalil si cigaretu. Když si labužnicky zapálil pozvedl nohu aby ji opřel o bednu se zbývajícími granáty. Jenže... Ta nebyla nikde poblíž k nalezení.
,,Oh... OH!" Laifem projelo mimořádně mrazivé uvědomnění.


Kdesi daleko, na vzdáleném poli, se jistý Gregory McTedwyn zastavil aby znovu nahlédl do útrob pásového traktoru. Odhalený motor rytmicky škytal, a skoro by se zdál být v pořádku. Kdyby z něj nestoupal oblak dýmu. Robotí pomocník po pravé straně zatrilkoval a zvedl bednu s nářadím. Jeho čtyři oční senzory pomrkly. Myslel si o tom své. Gregory mu to nevyčítal. Otřel si ruce do kalhot a vytáhl z krabice patnáctku klíč. Pak se polekal když zaslechl výbuch. Tak moc až mu klíč vypadl z ruky. Ať to bylo cokoli, bylo to daleko. A když se tím směrem podíval, zahlédl jak se kdesi západně zvedá k nebesům malý, hříbkovitý obláček.
,,Timeeee!" Zaječel do vysílačky u ucha.
,,Vidim to taky! Co to bylo?" Odpověděl mladší hlas.
,,Nemam šajna, ale radši řekni Vostrý Bess ať má kvér po ruce." Dodal Gregory a dal znamení svému pomocníkovi.