 |
| Art by Tamo Juhola |
Třeskot rozbíjejícího se skla. Praskot lámajícího se dřeva. Zapadlou uličkou se nesly i vzteklé výkřiky. Malý, chechtající se Kobold vyběhl tryskem zpoza rohu a za jeho zády se jen těsně mihl hozený nůž. Naprázdno se odrazil od cihel budovy, zatímco úlisné stvoření uhánělo dál. Podráželo nohy kolemjdoucím a kutálelo se mezi obřími koly těžkopádných povozů. Tisklo si na prsa kožený batoh. Tak pevně, jako kdyby v něm vězelo vlastní srdce. Utíkalo napříč Kamennou čtvrtí s větrem v zádech, a ani se neohlíželo zpátky. Ačkoliv mělo ve svých stopách rozzuřené pronásledovatele.
,,Yarku! Zab ho! Kde kurva vězíš?!" zařval z plných plic Aiden, až zelená kůže v jeho tvářích začala měnit barvu. Půl-Elf se stále statečně držel na nohou, ačkoliv už ho začaly pálit plíce. Vsadil do luku další šíp, ale vystřelit se neodvážil. Ulice před ním byly příliš plné. Hlava na hlavě. Zatnul zuby a zavrčel jak vzteklé zvíře.
Kobold se rozchechtal hlasitěji a s vítězoslavným ryčením se chystal zahnout za další roh. V návalu euforie ovšem nestihl zareagovat na železem pobitý kyj, který ve vteřině z jeho hlavy udělal trhaný salát. Čerstvá krev zbrodila dlažbu a batoh letěl vzduchem tam, co zbytky Koboldího těla. Rozložitý a svalnatý Ork, který opustil úkryt za rohem, radostně zapumpoval paží. Smál se tak nahlas, až mu černý gambeson bez rukávů na těle nadskakoval. Rychlým pohybem setřepal z kyje krev a prohrábl si macatou rukou tmavý vous.
,,Bum! Až ke hvězdám, nádhero." pronesl Yark a vytrhl mrtvému Koboldu z paží batoh. Hodil jej do rukou právě dorazivšímu Aidenovi.
,,Ty ses snad posral?! Vždyť jsi mohl zničit zboží! Nezaplatili by nám ani měďák." rozčílil se Aiden ještě víc a poklepal si prsty na spánek.
,,Proto jsem mířil na tu jeho hnusnou palici. A že to byl panečku zásah!" ušklíbl se pobaveně Yark a mrkl. V návalu domýšlivosti zvedl ruce nad hlavu a zatnul svaly tak, až se mu světle hnědá kůže napínala.
Aiden zakoulel očima a klekl si. V rychlosti nahlédl do batohu a kontroloval balíčky zabalené v tuhém papíru. Jen zázrakem to přežily všechny. Zhluboka si oddychl, protože alespoň jedna starost spadla z jeho ramen. Teď se ještě nenechat chytit Hlídkou. Utáhl šňůrky batohu a hodil sis jej na rameno vedle svého luku. Pak kývnul hlavou na Yarka a oba se urychleně vytratili. Dříve než zahnívající Kobold přitáhne pozornost čehosi víc než mrchožroutů.
Byla to už nějaká doba co Aiden naposledy dělal poslíčka. Ale zoufalá doba si holt žádá zoufalá řešení. V tomhle městě se sice dala najít spousta práce. Jenže u většiny pracovních míst se jen stěží dal očekávat zisk okamžitě. Aiden takovou trpělivost neměl, a ačkoliv Yark se neštítil dělat ledacos, i on by nakonec raději cítil rychlejší peníz.
Společně opustili Kamennou čtvrť a zamířili skrz Ishkensag do Zlaté čtvrti poblíž přístaviště. Tam je zajímaly především zadní uličky a zapadlé kouty, kde se pohybovalo cokoli jen ne poctiví obchodníci. Černý trh tu vzkvétal také. Jen bylo potřeba projít přes kanalizaci a dvojici vrátných, která absolutně neznala úsměv, a člověk se rázem ocitl v podzemních norách kde se dalo sehnat opravdu vše. Nelegální látky a exotické zboží všeho druhu. Společnice z cizích krajů. Monstra na zápasy. Kouzla a svitky, ze kterých by se místním čarodějům zatočila hlava.
Aidena a Yarka ale nezajímalo nic z toho. Zamířili do místní, největší budovy která připomínala spíše vosí hnízdo. Byla stejně odporná zvenku i zevnitř. Naštěstí nebylo potřeba dostávat se do hlubších útrob. Zastavili se oba dva u pivem potřísněného pultu, na jehož druhé straně se rozvaloval tlustý Skřet a dloubal se špičkou nože mezi zuby. Pozornost jim začal věnovat až tehdy, když na pultu přistál kožený batoh. Nahlédl dovnitř a začal počítat a kontrolovat balíčky. Vyskládal je vedle sebe do komínků, načež sáhl kamsi dolů a s výrazem neskutečného pohrdání hodil Aidenovi pět stříbrných mincí.
,,Pět stříbrných? Pět zkurvených stříbrných?! Tak hele! Za to riziko si zasloužíme mnohem víc! Naval zlatou!" utrhl se na něj Aiden.
,,A já bych zasejc chtěl Nebeskej palác a princeznu dvakrát denně. Každej máme svý nesplněný sny, poslíčku posranej." odvětil Skřet s pokrčením ramen a vrátil se k dloubání mezi zuby.
,,Tohle je exkluzivní a čistý zboží na to Oliverovo svinstvo. Uvaří z toho tunu dávek svýho prachu!" snažil se dál vyjednávat Aiden. Praštil do pultu oběma rukama, až balíčky nadskočily. ,,Kde vůbec je Oliver?! Chci s ním mluvit osobně."
V návalu vzteku si ale nevšiml, že Skřet nepůsobí až tak drobně. Když se obludná kreatura zvedla ze židle, byla vlastně o dvě hlavy větší než Aiden. Naklonila se k němu tak blízko, až cítil odporný puch hniloby z jejích úst, a opravdu nedokázal udržet oční kontakt. Raději o několik kroků ustoupil, dokud mohl.
,,Oliverovi takový dvě zasraný trosky, jako vy, nestojí ani za to, aby si s něma vytřel prdel. Tak esli se ti tvoje vejplata nelíbí, stě pokračuj a my tě zabijeme a vezmem si to zpátky." pronesl až s nebývalým klidem Skřet. Dával však v každém slově najevo, že tady je Aiden podřadný. Podřadnější než židle, na které obludnost seděla.
Než mohl Aiden cokoli víc dodávat, Yark ho poplácal rukou na prsou a rychle svého přítele tlačil ven. Do bezpečí. Jen hněvivě cenil spodní tesáky. Taky se mu takové pohrdání nelíbilo. Ale naprosto chápal, že v některých situacích je lepší stáhnout ocas a pádit, než se semele něco mnohonásobně horšího. Dvojnásob ve společnosti jako byla tato.
Jako zpráskaní psi opustili Zlatou čtvrť a vrátili se zpátky do Kamenné. Do Podseknuté ulice, která se nacházela na vzdáleném jihovýchodním bloku, sousedícím těsně s čtvrtí Chudinskou. Bylo to jedno z mála míst, které Aiden mohl nazývat domovem. V Podseknutý vyrůstal, takže tu znal téměř kdekoho. Věděl kdo tu prováděl jaké neplechy. Kdo se dokázal prodrat do Kamenný a založit si tam řemeslný podnik. A leccos dalšího. On sám zatím neměl to štěstí vlastnit nějakou nemovitost. Ale pronajímal si pokoj u paní Marinety z Dolu, ve kterém spali nasáčkovaní všichni tři. On, Yark... A Tilish. Ta se dnes vyjímečně nikde nepotulovala. Postávala před vchodem a s rukama založenýma na hrudi civěla kamsi do nebes.
,,Na co zase vejráš?" zeptal se Aiden. Odpovědi se ovšem nedočkal.
Zíral na zírající Ještěranku, a vyčkával. Na jejích mléčně bílých šupinách se odrážely paprsky zapadajícího slunce, a jen občas se jí ze rtů minul rozeklaný jazyk, aby olízl narůžovělý čumák. Úzké zorničky v modrých očích se ani nepohnuly. A jak Aiden ztrácel trpělivost, přistoupil k Tilish blíž a píchl jí prstem do hrudi. Nemusel se bát že zasáhne něco citlivého. Tilish stejně prsa neměla. Nečekal ale že dostane facku hřbetem ruky až tak rychle. Jen to mlasklo. Yark se bouřlivě rozchechtal, až se za břicho popadal.
,,Dala jsem ti snad svolení na mě hrabat?!" ozvala se Tilish podrážděným, přesto jemným a okouzlujícím, hlasem a upravila si přiléhavou košili. Mrskla hbitým ocasem ze strany na stranu a zasyčela.
,,Tak já tě příště praštím rovnou, aby ses probrala." utrousil s ušklíbnutím Aiden a mnul si rudý otisk dlaně na tváři. ,,Na co jsi vlastně tak zírala?"
,,Ale to je jedno." povzdychla si Tilish a vrhla poslední zasněný pohled kamsi do nebes. Než se vrátila myšlenkami i očima na zem. ,,Tak co? Posrali jste to, nebo vám něco zaplatili?"
,,Eeeh... Mohlo to mít lepší bonusy." Aiden natáhl ruku s pěti stříbrnými vpřed.
Tilish se mírně sklonila a do dlaně mu pohlédla. Otevřela oči dokořán a pomalu zas založila ruce na hrudi. Když se narovnala, dívala se na Aidena takovým tím pohledem, kterým jasně dávala najevo že ona byla tou, kdo měl pravdu.
,,Ale já jsem vám to říkala. Říkala jsem vám, že práce pro toho zkurvysyna Olivera je mrzká a ubohá. A to máte ještě štěstí, že vás nezabili." Tilish vytáhla z kapsy svých kalhot kousek čehosi zabaleného v papíru, a začala to po rozbalení blaženě olizovat.
,,Fajn. No tak příště zkusíme tvůj nápad. Spokojená? A vůbec... Pojďme se někam napít." pokrčil Aiden rameny a mávl rukou. Nevrlý, frustrovaný a vyčerpaný udával cestu.
,,Ještě pořád se můžeme nechat nalejt do Hlídky. V Chudinský platí za čištění kanálů prej hezky." navrhnul tiše se chechtající Yark.
,,Bych se radši zabila rovnou sama, než lízt do kanálů v Chudinský kde jsou krysy větší než kočky, a sliz co taví trubky." ucedila skrze zatnuté zuby Tilish.
Společně zamířili do nedaleké krčmy Medvědí brloh. Tamní Trpaslík, jménem Balvan kterému podnik patřil, už je znal dobře. Pálil vlastní kořalku a měl to nejlibovější vepřový široko daleko. Naštěstí mu zatím nestihli nic dlužit. Protože prát se s Balvanem je jako mlátit hlavou do zdi. Aiden byl svědkem toho, co dokázal Trpaslík nadělat s problémovým hostem. Dnes večer tu byl ale celkem klid. Ale i přesto, že si Aiden dopřával pátý korbel piva a druhou skleničku kořalky, jeho nervy byly stále na pochodu. Pěstí praštil do Yarkova rozložitého ramene.
,,Ty... Yarku... Co bys vůbec dělal, kdybys měl peníze?" zeptal se ho již přiopilým hlasem.
,,Kdybych měl peníze?" zopakoval Yark a mávl ve vzduchu velikou pintou. Hluboce se zamyslel. Drbal se u toho v nakrátko ostříhaných, mastných vlasech. ,,Tě ani nevim. Ale říkal jsem si že by bylo hezký táhnout zpátky do Nakyrimu. Tydle města mě moc nebavěj. Ale hej... Já budu dělat ledacos dokud mi zaplatěj." zachechtal se a praštil Půl-Elfa do zad tak, až mu vyrazil korbel z ruky.
Aiden se zasmál s ním a jakmile popadl dech, zase se narovnal. Tentokrát se otočil na Tilish, a okamžitě trnul hrůzou. Protože Tilish si zrovna cpala do chřtánu holuba. Jakmile si všimla, že je pozorována, ztuhla a jen koulela očima. Aiden opravdu netušil, co je víc fascinující. Jestli to, jak dokáže být Tilish občas tak... Animalistická, nebo skutečnost že v krčmě odněkud dokázala vytáhnout holuba. Skutečně moc se modlil, aby to bylo něco z ulice a ne nějaký Balvanův mazlíček. Zatvářil se strašlivě znechuceně, a nedokázal uvěřit tomu, že s ní spí v jedné místnosti.
,,Aby fef nepofral..." zahulala Tilish a v rychlosti polkla. Vyplivla pár peříček a narovnala se zpět do plné krásy. Štíhlou rukou si přejela šupiny na hladké hlavě. ,,Mám hlad a těch tvých nuzných pět mincí nám žaludek fakt nenaplní."
,,Dokud se nepokusíš sežrat mě, dělej si co chceš." Aiden se oklepal jak mokrý pes a zahleděl se urychleně zas jinam. ,,Ale kdybys měla peněz víc... Co bys dělala?"
,,Pff!" Tilish se usmála a otočila se na stoličce, aby se mohla zády opřít o bar. Zahleděla se do skleničky s kořalkou. ,,Šla bych do Bílý skály v Loranii a koupila tam tu nejhonosnější vilu. Každý čtvrtý den bych pořádala banket, a každý šestý bych si dopřávala nespoutané orgie. Lidi by si moje šupiny zamilovali."
,,To... Je fakticky DOST specifické přání." Aiden na ni vyvalil oči a musel si je promnout. Pak na ni pohlédl znovu. Tuhle Tilish znal jen velmi málo. ,,Ty? Loranie?"
,,Ále... Je to jen přání. On i život tady není až tak špatný. I když žít ve vnitřním městě by bylo... Lepší." Mávla rukou nad hlavou a tiše se zasmála. Pak se k němu naklonila až podezřele blízko. Podíval se jí do očí a uhádl co by jí asi zajímalo.
,,Já? Ha! Těžko říct, hele... Bylo by skvělý vyrazit na jihovýchod do Dálav. Ale tam je prej jen prérie a písek. Tak možná... Koupit nemovitost v Emeraldovém háji? Sice bych byl furt ve městě, ale mít stromy nad hlavou a zeminu pod nohama..." Aiden pohodil hlavou a uchechtl se. V porovnání se snem Tilish se ten jeho zdál být takový skromný a bledý.
Všichni tři se ponořili do těžkého ticha, a schovávali tváře do nové várky pití. Každý ztracený ve vlastních myšlenkách. Dokud Aidenovi nezačaly docházet peníze, a nezbývalo mu než vytáhnout oněch pět stříbrných. Byla to hodně malá rezerva, která jim zaplatí tak posledních pár týdnů bydlení u paní Marinety z Dolu. Převaloval ty mince v rukou a přemýšlel. Váhal. Zvažoval. Když byl na pochybách, začal přemýšlet znovu.
,,Víte co děláme blbě?" ozval se zničehonic Yark a s burácivým říhnutím plácnul oběma rukama do baru, až jeho kyj nadskočil a skutálel se dolů. Jeho dva společníci na něj upřeli zvědavě oči. ,,Chytáme se samejch malejch rybek. Takhle to ale nejde, že ne? Chceme peníze? Pak musíme zkusit něco fakt... Velkýho!" roztáhl paže do stran.
,,Velkýho? A jako co? Jako že máme udělat banku? Nebo snad vykrást Nebeský palác? Rozveď to, ne?!" naléhal Aiden. Oči mu zvědavostí hořely.
,,Dostat se do Nebeského paláce je prej překvapivě snadný. Ale dostat se ven je už absolutně nemožný." řekla s lehkostí zamyšlená Tilish, hledící do stropu a drbající se na elegantním krku. ,,Plus teda že jen úplně pošahaný debil se pokusí lézt drakům do baráku. TĚM drakům. Hmmh..."
,,Jenže to je to, přátelíčci. Sláva a bohatství se nezískává doručováním zásilek. Potřebujeme... VELKÝ!" Yark rozpřáhl paže znovu a tentokrát tak prudce, až málem sletěl ze stoličky.
Hned po jeho slovech se vzduchem začal nést hluboký a hřmotný smích Balvana. Zatímco čekal na další objednávku, leštil hadrem skleničky. Trpaslík měl občas nepříjemný zvyk někde být, aniž by si ho kdokoliv všimnul. V jeho pohledu ale bylo zcela patrně znát, že skupina jako ta Aidenova není první, a nebude ani náhodou poslední, která probírala u jeho baru smělé a velkolepé plány. Nahnul se k nim a hodil si hadr přes svalnaté rameno.
,,Pánové... A slečno... Vysmál bych se vám do xichtů, jaký jste blázni a poslal bych vás spát. Ale jste sympaťáci. Takže vám možná dám dobrej tip, kde začít s tím, co by mohlo bejt... Velký." mluvil Balvan spiklenecky tišším tónem, zatímco si mezi prsty kroutil jeden konec kníru. Načež se zas narovnal a zamrkal.
,,Nu dobrá, Balvane. Ale to bude určitě něco stát, že jo?" Aiden se k němu nahnul blíž a opřel se o bar lokty. Netrpělivě klepajíc zatnutou pěstí o dřevěnou desku. Díval se Trpaslíku do očí, ale měl pocit jako kdyby hleděl do chřtánu hory.
,,Zas tak super významná informace to neni. Ale je to jeden starej, známej kterýmu vděčím za příspěvek na založení hospody. Nech mi tu těch pět stříbrnejch, synku." Balvan se široce ušklíbl a položil před Aidena skleničku s kořalkou. Na účet podniku.
Žádné komentáře:
Okomentovat